Toulky českou minulostí - 121. schůzka: Podivné dětství prince Václava

Epizoda představuje dramatické a nešťastné dětství malého prince Václava (Karla IV.) v rozvrácené rodině krále Jana Lucemburského a královny Elišky Přemyslovny. Vyprávění sleduje, jak politické spory, dvorské intriky a manželský konflikt mezi rodiči proměnily život dítěte v sérii traumatických událostí. Historické události, které text popisuje Rok 1316 – narození prince Václava (budoucího Karla IV.) Narodil se 14. května v Praze, pravděpodobně v měšťanském domě na Starém Městě. Křest proběhl v katedrále sv. Víta za účasti významných duchovních: Petr z Aspeltu, arcibiskup mohučský, a Balduin Lucemburský, arcibiskup trevírský. Vnitropolitické napětí v Českém království Král Jan dal uvěznit Jindřicha z Lipé, čímž vyvolal odpor české šlechty a hrozbu občanské války. Zásluhou arcibiskupů došlo k usmíření a odvrácení otevřeného konfliktu. Eliščin strach o syna a jeho ukrývání (1316–1318) Královna se obávala únosu dítěte svými odpůrci a dala Václava pod ochranu Viléma Zajíce z Valdeka na hrad Křivoklát, později jej odvezla na Loket. Rozkol mezi králem Janem a královnou Eliškou (1319) Intriky u dvora a obvinění z Eliščina spiknutí proti králi vedly k zásahu Jana Lucemburského. Král vpadl do Čech se žoldnéřským vojskem a přinutil manželku k podřízení. Eliška byla internována na Mělníku, zatímco malý Václav byl uvězněn na Lokti, kde byl podle kronik dokonce držen „ve sklepení, kam dopadalo světlo jen oknem“. Izolace a dětství v zajetí (1319–1323) Po smrti Viléma Zajíce byl princ převezen z Lokte na Křivoklát, stále pod dohledem stráží. Do sedmi let žil odloučen od matky, bez her a rodinného prostředí – podle pozdějších svědectví to zanechalo trvalé psychické stopy i nedůvěru k otci. Změna postavení (1323) Po smrti mladšího bratra Otakarа se stal jediným dědicem trůnu. Otec Jan ho povolal do Paříže, kde byl vychováván a později i oženěn, čímž začala jeho evropská kariéra jako dědice lucemburské dynastie)