Hedvábné stezky: 4. kapitola - Cesta k revoluci

V polovině 6. století proběhla epidemia dýmějového moru, která značně ochromila ekonomickou sílu Římské a Perské říše a v podstatě všech obchodujících. V Římské říši přišel mor za vlády Justiniána I., známého pro svoji výbojnost. Na počátku vlády v podstatě vysál císařskou truhlici do dna. Zároveň uplácel potencionální nepřátelské kočovné kmeny (mezi nimi např. Avary) nemalými prostředky. To vše vedlo k tomu, že když přišel mor, tak Byzanc byla v podstatě na dně. Po smrti Justiniána následoval odpor císařů vyplácet tributy, čímž si Byzanc vytvářela čím dál větší tábor nepřátel. Stejně tak se postavila k Persii, když se Byzanc spojila s Turkotatary. Ovšem vojenské selhání vedlo k rychlému úpadku Byzance a jen o vlásek unikla pádu. Císař Herakleios dokázal vydobýt na Persii mnoho území, jelikož Perská říše se nacházela v anarchistickém stavu. Obě říše se velice ekonomicky vyčerpaly, což vedlo k úpadku obchodních styků a tím pádem i zchudnutí kmenů (například na arabském poloostrově) závislých na obchodu s Římem i Persií (ani jedna z říší neměla dostatek financí). Během vyčerpávajících válkách se na arabském poloostrově zrodilo nové výbojné náboženství - Islám. To začalo v podstatě od začátku těžit z polorozpadnuté Perské říše, ve které se města vzdávala jedno za druhým. Podobný osud čekal i města pod římskou správou. Islám nabyl na velké popularitě a získal si tak ihned na začátku mnoho následovníků.)