Hedvábné stezky: 20. kapitola - Cesta ke genocidě

Němečtí vojáci byli motivováno pro boj se Sovětským svazem. Propaganda byla vystavěna na nedostatku obilí v nacistickém Německu. Toto obilí jim měli krást samotní sovětští vojáci. Cílem operace Barbarossy bylo získat úrodná pole na jihu Ruska a dobýt ropná pole na Kavkazu. Zatímco Rommel přes Afriku měl dojít do Egypta, zablokovat Suezský průplav a pokračovat z jihu do Íránu, zatímco německé síly by pokračovali ze severu od Kavkazu. Britové by tak byli vyřazeni. doba vybraná pro nvazi nebyla náhodná. Začátek operace byl naplánován tak, aby pole na Ukrajině nebyla sklizená a armáda si tak mohla brát zásoby přímo ze země a tak udržet své zásoby na maximu. Když se schylovalo k invazi, sovětští generálové varovali Stalina, co se blíží, ale ten odmítal uvěřit, že by si Hitler troufal na tak rozsáhlou invazi. Zamítnul veškeré požadavky na protiofenzívu či vytvoření obrany. Trval na svém až bylo příliš pozdě. S postupem německé armády Hitler začínal čím dál více věřit v získání nerostného a vlastně všeho bohatství, jež poskytoval Sovětský svaz. Německo mělo velkou podporu v Íráku i Íránu. V Íráku dokonce vznikl odboj proti Britům, který se jim podařil jen tak tak potlačit. Oba tyto státy souznili s Německem pro svou nenávist vůči Židům, Britům a Rusům. Spojenci začali mít obavy o ztrátu území Íránu a Íráku kvůli životně důležitým ropným polím. Kdyby se Německu podařilo obsadit tyto oblasti, byl by to jistý konec pro spojence. Po začátku operace Barbarossa začali Británie a USA zásobovat Rusko, ovšem problémem bylo kudy jej mohou zásobovat. Námořní cestou do Murmansku to bylo nebezpečné přes zimu a hlavně kvůli německým ponorkám. Jevila se tedy jediná možnost - přes Írán. Proto museli Spojenci zajistit, že toto území je na jejich straně. Provedli invazi. Byť šáh měl jisté protesty, tak USA ho ujistili, že spojenectví s Německem je nepřípustné. Proto byl dosazen nový šáh podporující zájmy Spojenců. Byť se zdálo, že Německo napodobí úspěchy Čingischána či muslimských výbojů v raném středověku, tak mu začaly docházet síly. Bylo zde několik stěžejních problémů. Potíže se zásobováním rychle postupujících předních linií se zdál jako neřešitelný. Ztráty na životech přesáhly dostupné rezervy pro operaci. Bylo zde mnoho válečných zajatců, jež byli hladoví. Hlad sám zasáhl Německo. I přes dobytí sýpky Sovětského svazu - Ukrajiny, se nepodařilo vyprodukovat dostatečné množství obilí. Tak bylo přistoupeno ke krajnímu řešení - je třeba se zbavit hladových nepotřebných krků. Prvně byly odňaty dávky válečným zajatcům. Z ruských 3 milionů zajatců krátce na to přes 2 miliony zahynulo na hlad. Ovšem kromě Rusů byl ještě jeden národ, který se nemohl takovému zacházení vyhnout - Židé. Z počátku byla podporována emigrace Židů mimo území Německa, Hitlerovi bylo ostatně jedno jestli to bude do Palestiny nebo na Madagaskar. byli zde Židé, již stále věřili ve spojenectví s nacismem, jelikož ten by jim pomohl najít vlastní zemi, kam se usadit. Než se stihla tato otázka vyřešit bylo přistoupeno k rychlejšímu řešení - holokaust. Židé byli soustavně deportováni do Polska ze všech koutů. Postupně se nahromadili v jednotlivých táborech. Zrovna když vyvstala otázka, jak se vypořádat s hladovými krky, jež nemohlo Německo uživit z vlastních zásob. Načasování nemohlo být horší. Postup Spojenců nakonec zatlačil a porazil nacistické Německo. Vše se začalo obracet po neúspěšné bitve o Stalingrad a podpoře USA, které se zapojily po japonské agresi v Pearl Harbouru. Spojenci začali porcovat Evropu, aby ukojili Stalina a nedošlo k další válce. Pro tento "vyšší" cíl tak byla východní Evropa obětována. Příběh o vítězství demokracie v druhé světové válce je pravděpodobně vykládán trochu jinak ve východní Evropě.)