Hedvábné stezky: 24. kapitola - Cesta do katastrofy

Íránská islámská revoluce značně změnila poměry na středním východě. Američané byli na ústupu z Íránu, zatímco to vypadalo, že Sověti na novém režimu vytěží nejvíce. Chomejní byl přivítán iránským lidem vřele při jeho návratu z exilu. Nový režim zdražil výrazně ropu, což znamenalo ekonomické nesnadnosti pro odběratele. Dále zrušil vojenské zásobování ze strany USA stejně jako další obchodní smlouvy a ropné koncese. USA zároveň přišly o významné stanice sledující pohyb Rudé armády či používání jejich zbraní. Proto musel být najít nový spojenec - Čína. Ta umožnila opět monitorovat SSSR. Napjatá atmosféra v této oblasti se přenesla i do Afghánistánu. V polovině 70. let zde převzala moc prokomunistická vláda. Avšak na sklonku desetiletí propukly významné nepokoje, jež přerostly možnosti prokomunistické vlády. Sověti si začali brousit zuby na AFghánistán. Věřili, že by oblast obsadily USA a tak se dostaly blízko srdce Sovětského svazu. Začala tak sovětská invaze do Afghánistánu, která se z krátké války protáhla na desetiletí. USA toho postupně využily a ze strachu z šíření vlivu komunismu a SSSR začaly významně podporovat zdejší povstalce. Z postupného cíle zastavit postup Sovětů se stalo kompletní vytlačení z dané oblasti. Díky tomu se významné osoby, jako Usáma bin Ládin, dostaly do čela povstalců, kteří dostávali podporu přímo od USA. Čína taktéž podpořila zdejší povstalce, jelikož nesouhlasila s expanzí SSSR. To se jim později vymstilo. Írán zpřetrhal vazby s USA. Navíc ještě k tomu měli americké diplomaty jako rukojmí poté, co USA přijaly iránského šáha do vlastní země, aby mu poskytly lékařskou pomoc. Byly zavedeny ropné sankce vůči Íránu, které si USA musily vynutit na spojencích v Evropě. V době kdy USA prohrávaly v politické sféře proti Íránu přišel na scénu Irák v čele se Saddámem Husajnem. Ten zaútočil (dost možná z vlastní iniciativy) na svého souseda - Írán. Tak začala další válka v této oblasti. Irák se původně těšil podpoře SSSR, ovšem po zahájení této války tuto podporu ztratil. Po počátečních úspěších se tak válka obrátila ve prospěch Íránu, který nyní postupoval na území Iráku. Spojené státy americké v tomto uviděly možnost, jak udržet své politické pozice na středním východě - začaly podporovat Irák vojensky. Dokonce naváděly i další arabské státy, aby tak učinili. Arabské státy vnímaly islámskou revoluci v Íránu neblaze, tudíž se přidaly k podpoře Iráku. Írán taktéž hledal vojenskou podporu, ale obešel přitom velmoci. Získal značné vojenské prostředky od Vietnamu, kde zůstalo hodně materiálu po vietnamské válce. Izrael paradoxně začal taktéž podporovat Írán, jelikož chtěl, aby se Irák soustředil raději na východ než na západ. Vztahy mezi Íránem a USA se postupně zlepšily. To vedlo k porušení embarga vydaného USA na dovoz zbraní. USA začaly podporovat Írán. Když se tato událost dostala na veřejnost, tak Saddám Husajn byl v šoku. Přestal věřit Američanům a důvěra mezi těmito státy se nezlepšovala ani přes výhodné půjčky a dodávky zbraní. Američané se natolik snažili zlepšit vztahy, že když se Saddám zmínil o Kuvajtu, USA jednoduše odpověděly, že arabsko-arabské konflikty nejsou v jejich režii. Týden na to napadl Saddám Kuvajt.)