Bitva u Tangy (2. až 5. listopadu 1914)

Článek velmi podrobně mapuje nejen samotnou bitvu o Tangu a její důsledky ale také hodnocení obou válečných stran před bitvou a na příčinách katastrofální britské porážky ukazuje rozdíly v přístupu k vlastním vojenským jednotkám a v kvalitách velitelů britské i německé strany. Viz.: V listopadu 1914 provedly indické jednotky britské koloniální armády pod velením generálmajora Aitkena obojživelný útok na přístav Tanga v Německé východní Africe, hájený německým koloniálním vojskem pod velením podplukovníka von Letow-Vorbecka. Přestože Britové disponovali několikanásobnou převahou v živé síle a absolutní převahou v pozemním i námořním dělostřelectvu, utrpěli porážku, která se – podobně jako jejich další „slavná“ africká porážka u Isandlwany – dostala až do Guinessovy knihy vojenských omylů... V průběhu třídenních bojů ztratili Britové 359 padlých, 310 raněných a 148 nezvěstných a zajatých. Na německé straně bylo 64 padlých (z toho 16 Němců) a 80 raněných (z toho 24 Němců). Vítězové navíc ukořistili výzbroj a výstroj zanechané na bojišti i na vyloďovacích plážích, včetně 455 moderních pušek Lee-Enfield (většina jejich askariů měla dosud staré německé pušky na černý střelný prach), 16 kulometů, 600 000 nábojů, 30 polních telefonů s příslušnou kabeláží, množství vojenských plášťů, přikrývek, proviantu atd. Tato kořist nejenže Němcům umožnila vyzbrojit a vystrojit další tři polní roty, ale do značné míry jim usnadnila vedení války v Africe po další tři roky... (Karel Oktábec))