Lenin byl fanatik s tahem na branku

Příběh komunismu / bolševismu v Leninově a Stalinově podáních. Psychologický rozbor bolševického revolucionáře, politologické vysvětlení úspěchu - přitažlivosti totalitních ideologií. Podcast formou rozhovoru. Viz.: „Je nezbytné připravit muže, který obětuje revoluci nejen volné večery, ale celý svůj život.“ Autor těchto slov takovým profesionálním revolucionářem dozajista byl. V. I. Lenin, od jehož smrti 21. ledna uplynulo přesně sto let, byl mužem, který revoluci obrazně řečeno obětoval nejen svůj život, ale v praktickém a děsivém smyslu slova jí obětoval i miliony jiných životů, o kterých nic nevěděl. Jeho současníci a spolupracovníci se o něm vyjadřovali jako o jednorozměrném až fanaticky zaměřeném člověku, pro kterého politika a její násilná revoluční podoba byly vším. Snaha radikálně přebudovat sociální realitu podle konkrétního ideologického klíče, nebyla pro Lenina jen nějakou teoretickou či dokonce idealistickou kratochvílí. Naopak, většinu svého života se snažil vybudovat politickou stranu, která dříve připomínala teroristickou organizaci či prostě spolek radikálů, odhodlaných na všechno. Sám Lenin mluvil o straně nového typu a o násilí jako o nezbytném červeném či revolučním teroru. Co přesně to znamenalo, se ukázalo již krátce po nastolení bolševického režimu v roce 1917. Leninův příklad i následující desetiletí bolševické vlády v Rusku a její pozdější export do světa přitom vyvolává řadu otázek. Jak bylo možné realizovat socialistickou revoluci právě v Rusku, které i pro samotného otce vědeckého komunismu Karla Marxe bylo nerozvinutou a zaostalou periferií? A byl Lenin jeho ideovým následníkem a praktickým realizátorem jeho myšlenek nebo jeho zvláštní ruskou verzí? Jaro Valent z časopisu Historická revue si povídá s politologem Tomášem Zálešákem. (DEJINY - SME, Jaroslav Valent))