Vzestup Hamásu (díl II.): Varovné signály, které Izrael ignoroval

Druhý díl seriálu se věnuje období zhruba mezi lety 2004 až 2022 a podrobněji se zabývá historickým vývojem Hamásu a jeho postupným získáváním vlivu v Pásmu Gazy. Popisuje, jak se Hamás transformoval z malé skupiny do významného hráče na politické scéně, a to i přes opakované pokusy Izraele zasáhnout proti jeho vedení. Článek zdůrazňuje, že izraelské zpravodajské služby měly podrobné informace o plánech Hamásu, ale tyto informace byly často ignorovány nebo podceňovány, a také je naznačováno, že na tomto mohly mít zájem některé politické síly uvnitř Izraele. Hlavní důraz je kladen na osobnost vůdce organizace Jahju Sinvára. Rovněž je podrobněji probrán únos izraelského vojáka Gilada Šalita v roce 2006 teroristy spojenými s Hamásem a následným vyjednáváním o jeho propuštění, které trvalo pět let. Únos byl zřejmě naplánován v izraelském vězení a zahrnoval využití tunelů pro unášení Izraelců, což byla taktika, kterou Hamás používal během druhé intifády. Jahjá Sinvár, který byl v té době ve vězení, je považován za hlavního strůjce této strategie. Jeho bratr Muhammad byl jedním z únosců a později hlídal Šalita. Vyjednávání o propuštění bylo složité, s mnoha zvraty a odmítnutími ze strany Sinvára, který nesouhlasil s podmínkami dohody. V říjnu 2011 byl Sinvár propuštěn spolu s dalšími 1 026 palestinskými vězni výměnou za Šalita. Tato dohoda, schválená tehdejším izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, umožnila Sinvárovi stát se politickým vůdcem Hamásu v Pásmu Gazy. Text naznačuje, že tato dohoda mohla inspirovat další únosy Izraelců Hamásem v budoucnosti, pokud by Izrael byl ochoten propustit velký počet vězňů za jednoho rukojmího.)