27. 1. 1945 Den osvobození koncentračního tábora Osvětim

V průběhu svého vítězného tažení Polskem, které signalizovalo blížící se konec druhé světové války, Rudá armáda osvobozovala území po území. Když dorazila k městu Osvětim, vojáci byli hluboce šokováni nálezem koncentračního tábora a jeho hrůzami. Přestože nacistické Německo usilovalo o zničení důkazů svých zločinů a plánovalo tábor zcela zdemolovat, postup Rudé armády byl příliš rychlý, a tak se podařilo zachránit nejen samotný tábor, ale i jeho přeživší oběti. Viz.: V komplexu všech osvětimských táborů zemřelo minimálně 1,1 milionu lidí (960 tisíc židů, 70-75 tisíc Poláků, 21 tisíc Romů, 15 tisíc sovětských válečných zajatců, 10-15 tisíc příslušníků dalších národností - Čechů, Slováků, Němců, Rakušanů, Rusů, Ukrajinců, Bělorusů, Francouzů, Jugoslávců…). Jde o oficiální údaj, ty neoficiální odhady však mluví o daleko větším počtu obětí. Sám bývalý velitel osvětimského tábora Rudolf Höss při Norimberských procesech uvedl, že v osvětimských táborech (kam spadaly tři hlavní tábory poblíž Osvětimi a asi čtyřicítka menších i kilometry vzdálených) zemřely dokonce více než tři miliony lidí. Rudolf Höss byl odsouzen a pověšen v dubnu 1947, a to symbolicky naproti krematoriu v táboře Osvětim I. Většina bývalých osvětimských věznitelů, kterých se tu vystřídalo a válku přežilo skoro sedm tisíc, však potrestána nikdy nebyla… (Andrea Maloveczká))