Industrie - 10/12 Soukolí normalizace

Dokumentární cyklus Industrie přibližuje dějiny průmyslu v českých zemí, od průmyslové revoluce a prvních manufaktur až po současné robotizované továrny. Desátý díl nás zavede do 70. a 80. let, za nefunkčním řízením podniků a nízkou zaměstnaneckou morálkou. Zavítáme do zákulisí soudobého fungování podniku Škoda v Mladé Boleslavi, který je neodmyslitelně spojený s naší průmyslovou výrobou a také do Agrokombinátu Slušovice. S příchodem okupace v roce 1968 se do podniků navrátilo centrální plánování a kvalifikovaní pracovníci opustili své funkce. Politická úroveň byla momentálně důležitější než kvalifikace, proto se na vedoucí místa nedostávali vždy ti správní lidé. V roce 1971 odstartovala další pětiletka, která byla navzdory očekávání úspěšná. Pracovní morálka však nebyla dostatečná, zvyšovala se zmetkovost, zaměstnanci byli frustrovaní. Normalizační politika chtěla převést odpovědnost plánování na podniky, a to včetně čerpání vlastních (nikoliv státních) zdrojů. Zemědělství zažívalo v tomto období vzestup, vznikala soběstačná JZD, obce se výrazně rychle modernizovaly. Osmdesátá léta jsou symbolem přestavby hospodářství, což znamená demokratizaci řízení podniků a částečné přijetí tržních principů. V roce 1987 byla připravována reforma, která zahrnovala povolení drobných živností a mezinárodní spolupráci. Do povědomí veřejnosti se dostal i vliv průmyslu na životní prostředí. Roku 1989 se zhroutil komunistický režim a přichází kýžená doba demokracie. Viz.: Málokterý výrobek je s naší zemí tak spjatý jako škodovka. Automobil byl výrobně jeden z nejnáročnějších produktů a ukázal všechny limity centrálního plánování. Manažeři i zaměstnanci museli čestně prohrát s neřešitelným zadáním – vyrábět levně, kvalitně a z dílů vyrobených jen doma. Na mladoboleslavský podnik Škoda namíří po roce 1968 komunistický režim velkou pozornost. Až do sovětské okupace je v Československu problém si koupit auto. Jeden vůz připadá na 27 obyvatel. Důvodem je vysoká cena i nedostatečná výroba. Zákazník na nový vůz čeká několik let. Na Západě už auto není výlučným luxusním výrobkem, ale stává se spotřebním zbožím. I u nás má být dostupné pro každého. Kvůli ukončení reforem a návratu k centrálnímu plánování je to ale po roce 1968 těžký úkol. Vývoj a inovace se ale nakonec prosadí. Z reforem se podařilo uskutečnit jen málo. Jejich tvůrce Ota Šik po roce 1968 emigruje do Švýcarska a o svou dosavadní práci či funkci z politických důvodů přichází 350 000 lidí. Tisíce jich odejdou do zahraničí. Odliv zkušených a kvalifikovaných lidí se projevuje v podnicích, které je nemají jak nahradit. Děje se to i v tak důležitých továrnách, jako je Škodovka. V roce 1971 začíná nová pětiletka. Dnes bychom nečekali, že mohla být po opuštění reforem úspěšná, ale opak je pravdou. Období do poloviny 70. let je nejúspěšnější. Režim totiž využívá rezervy z druhé poloviny 60. let k opětovným masivním investicím do těžkého průmyslu, energetiky a stavebnictví. Zužitkovává peníze, které díky dosavadním reformám vznikly. Jejich ukončení má ale citelné důsledky pro atmosféru v podnicích. Stát se snaží vytvořit dojem blahobytu a klid velkými sociálními opatřeními. Poskytuje občanům rozsáhlé dávky a bezúročné půjčky. Vrcholí výstavba bytů, jichž se v 70. letech staví až 100 000 ročně. Na rozdíl od západních zemí, kde stát vybírá daně od podniků a z nich platí sociální politiku, jsou výdaje komunistického Československa paradoxně méně centralizované. Stát totiž přesouvá část povinnosti sociálních opatření na podniky. Důsledkem je prodražování výrobků. Škodovka stojí 25 průměrných měsíčních platů, tedy dvojnásobek toho, kolik za auto vydá západní spotřebitel. S problémy průmyslu kontrastuje situace v odvětví, které si s průmyslem většinou nespojujeme. Vzestup zažívá zemědělství, které uplatňuje mnoho průmyslových principů. Prosazuje se velkokapacitní výroba, mechanizace a automatizace. Vznikají agrokombináty jako komplexní soběstačné provozy, které vyrábějí i průmyslové produkty. Mezi nimi se stává ikonickým Agrokombinát Slušovice. Zdaleka ale není jediný. Produktivní zemědělská výroba proměňuje tvář vesnic. I v malých obcích se stavějí nákupní a kulturní střediska, veřejné knihovny, pobočky pošty nebo pohostinství. Standardem se stává frekventovaná autobusová doprava. Vybavení venkovských domácností předčí ty městské. To souvisí i s rychle rostoucími platy v zemědělství. Evropsky mimořádná občanská vybavenost obcí později přežije i privatizaci a zůstane jedním z mála pozitivních dědictví normalizace. Režim se chystá vynést trumf novým automobilem, který po zastaralých modelech bude výrazem pokroku. Má vzniknout Škoda Favorit, která snese srovnání se západními vozy. Je to vládní priorita a konstruktér Petr Hrdlička dostává na vývoj a spuštění výroby dva a půl roku, což poloviční čas než je zvykem. Auto, které má být důkazem soběstačnosti československého průmyslu, může paradoxně vzniknout jen díky firmám ze Západu – kterému má přitom konkurovat. Sovětský vůdce Gorbačov v polovině 80. let prosazuje přestavbu hospodářství. Pro československé uši to není nic nového. Jedná se o principy reforem 60. let. Demokratizace řízení, autonomie podniků, částečné přijetí tržních principů. Prosazuje se i princip otevřenosti a zvedají se stavidla kritiky. Ta míří i na problém, který do té doby v Československu nikdo neřešil a jehož důsledky začaly být čím dál tím tíživější – na vliv průmyslu, na životní prostředí. V roce 1987 vláda připravuje novou reformu. Průlom znamená záměr povolit drobné podnikání, spolupráci se zahraničními podniky a vstup zahraničního kapitálu. Na československé silnice mezitím konečně vyjíždí a jen v několika stovkách kusů nová Škoda Favorit. Ani plánované reformy, ani politika otevřenosti už ale nedokáží zastavit deziluzi obyvatel ze života v normalizaci. Komunistické režimy se postupně hroutí, počínaje 17. listopadem 1989 pak také v Československu. Škoda Favorit nakonec československou společnost převeze do nového demokratického režimu a kapitalismu. Automobilka je dlouhým vývojem Favoritu vyčerpaná a zadlužená. Ale enormní úsilí, nápaditost a spolupráce se západními firmami při jeho vzniku jsou důvody, proč do ní ve slabé chvíli má zájem investovat velký západní investor. Bude to jeden ze šťastnějších příběhů, kterých po revoluci náš průmysl nezažije příliš. (Česká televize))