Jidáš Iškariotský

Jméno Jidáš se stalo synonymem pro zrádce, člověka hodného toho nejhlubšího opovržení. Zradil Krista, údajně za třicet stříbrných mincí, a když si uvědomil svůj hnusný čin, spáchal sebevraždu. Je to ale pravda, nebo pouhá legenda, která se hodila do starozákonních vyprávění, jež dala vzniknout jedné z nejčtenějších knih na světě - bibli?. Lze text považovat za přísně historický, anebo jsou v něm nesrovnalosti, o nichž lze pochybovat? Jidášova smrt není ani ve starých textech popisována jednotně. Zemřel oběšením, shnil zaživa, nebo dokonce pukl? Anebo jinak - byl skutečně muž z Kariotu tím, kdo vydal kazatele Ježíše zvaného Spasitel do rukou katů? Musel opravdu někdo přímo označit Proroka, za nímž se táhly davy? Takový člověk, vyvolávající neklid, by byl i tenkrát nepochybně pod dohledem. Proč musel Jidáš zemřít? Aby vstal Kristus z mrtvých? Je myšlenka, že si Jidáš Iškariotský dokonce celkem spokojeně žil v Římě jako historik, přítel Seneky a Petronia, současník císaře Nera, Caliguly a dalších, věrohodná? Je to možná pouhá fikce, ale možná i příběh skutečný, který stárnoucí Jidáš vypráví svým dětem. V každém případě však velmi působivě napsaná kniha, která vyvolává mnoho otazníků nad událostmi, od kterých odvíjíme počátky našeho letopočtu. (text ditributora))