Toulky českou minulostí - 417. schůzka: Černý den na Bílé hoře

Tento díl Toulek se zaměřuje na události a okolnosti bitvy na Bílé hoře, která se odehrála 8. listopadu 1620, a situaci v českém táboře před touto bitvou. Autor poukazuje na neshody a vyvstávající obavy od začátku války, kdy se mezi českými stavy šířily doutnající myšlenky o zradě. Bojová morálka byla slabá a mezi vojenskými veliteli panovala rivalita, což vedlo k chaosu a možné zrady během klíčových okamžiků, například u Českých Budějovic a Záblatí. Historik Dušan Uhlíř zmiňuje, že v českém vojsku byla narušena disciplína a došlo k nepravidelnému vyplácení žoldů, což přispělo k nedůvěře vůči velitelům. Dále se díl zabývá rozmístěním armád a taktikou v první části bitvy. V samotné bitvě byla zjišťována vysoce organizovaná struktura jak české armády, tak katolických vojsk. Kníže Anhalt, nejvyšší velitel českých stavů, se snažil organizovat své jednotky, avšak neshody mezi veliteli a chaotické rozkazy vedly k rozpadnutí obranných pozic. Při střetu se české vojsko, zdánlivě silnější, potýkalo se zmatkem a bez jasné strategie. Důsledkem bylo, že české jednotky se některé části v klíčových momentech podařilo zabránit postupům nepřítele, ale nedostatečná koordinace, morálka a motivace způsobily problémy. Díl končí zhruba v polovině bitvy.)