Polozapomenuté dějiny: Césarova poslední válka

Autor v první polovině shrnuje Caesarovu vojenskou a politickou kariéru, vysvětluje situaci, a poté se zabývá především poslední vojenskou kampaní Gaia Julia Caesara, která se odehrála v jižním Španělsku v letech 46–45 př. n. l. Hlavním Caesarovým protivníkem v této válce byl Titus Labienus, jeho bývalý přítel a vojenský velitel, který přešel na stranu republikánských odpůrců Caesara. Po porážce Pompeia a jeho frakce v bitvě u Farsálu, Labienus odmítl Caesarovu nabídku amnestie a pokračoval v boji, nejprve v severní Africe a později v Hispánii, kde se spojil se syny Pompeia. V Hispánii rychle získal podporu nespokojených legionářů a shromáždil dostatečně velkou armádu na novou občanskou válku. Caesar musel narychlo reagovat a podařilo se mu shromáždit menší vojsko, s nímž dorazil do Španělska v prosinci roku 46 př. n. l. Po několika měsících střetů nastala rozhodující bitva u Mundy v březnu roku 45 př. n. l., která byla jednou z nejtvrdších bitev Caesarovy kariéry. Po osmi hodinách tvrdého boje Caesar nakonec zvítězil, Labienus byl v bitvě zabit, a tím skončila Caesarova poslední vojenská kampaň. Po bitvě u Mundy Caesar prohlásil, že nebojoval za vítězství, ale doslova za holý život. Caesar nechal Labienovi uspořádat čestný vojenský pohřeb. Bitva u Mundy znamenala definitivní konec republikánské opozice a upevnění Caesarovy moci jakožto diktátora. Text také zmiňuje širší kontext Caesarova života, jeho politický vzestup, vojenské úspěchy a jeho vztahy s dalšími významnými osobnostmi římské politiky té doby, jako byli Pompeius, Crassus a Cato mladší​.)