Polozapomenuté dějiny: Poslední veliký král Sparty

Článek pojednává o historických událostech spojených s úpadkem Sparty ve 3. století př. n. l. a pokusech o její obnovení za vlády krále Kleomena III., který je označován za „posledního velkého krále Sparty“. Text začíná popisem vrcholného období spartské hegemonie v roce 404 př. n. l., kdy Sparta porazila Athény a dominovala Řecku. Následný rychlý úpadek je připisován rigidnímu politickému systému a neschopnosti získávat nové občany-vojáky. Postupně Sparta ztratila svou moc po porážkách v bitvě u Leuktry a zejména po nástupu makedonské dominance pod vedením Filipa II. Makedonského a jeho syna Alexandra Velikého. Ústřední postavou textu je Kleomenés III., který se roku 235 př. n. l. stal králem. Inspirován reformami předchozího krále Agida IV., se pokusil obnovit spartskou slávu skrze radikální reformy politického a sociálního systému. Kleomenés zrušil mocné úřady eforů, rozdělil půdu, odpustil dluhy a rozšířil občanství, což vedlo k nárůstu vojenské síly Sparty. Svými vojenskými úspěchy proti Achájskému spolku si Kleomenés na krátkou dobu obnovil vliv Sparty na Peloponésu, ale jeho ambiciózní tažení vedlo k zapojení Makedonie do konfliktu. Zlomovým bodem byl střet u Sellasie roku 222 př. n. l., kde byla Sparta těžce poražena makedonským králem Antigonem III. Dósónem. Kleomenés uprchl do Egypta, kde žil jako ctěný vězeň a později spáchal sebevraždu poté, co jeho pokus o vzpouru proti faraonovi neuspěl. Článek uzavírá popis konce nezávislé Sparty, která se postupně stala bezvýznamným makedonským a následně římským protektorátem, až se nakonec ve 4. století našeho letopočtu zcela vyprázdnila. Kleomenés III. je hodnocen jako výrazný a úspěšný reformátor, jehož snaha obnovit samostatnou Spartu narazila na historické okolnosti, které již samostatnost malým městským státům neumožňovaly. Proto je označován za „posledního Sparťana“ – reprezentanta zanikajícího světa samostatných řeckých polis.)