Volyň

Film Volyň zachycuje události v oblasti Volyně (tehdy na jihovýchodním území Polska, dnes na západní Ukrajině) v době druhé světové války a zejména tzv. volyňský masakr z let 1943–1944. Z historického hlediska se jedná o jednu z nejtragičtějších kapitol polsko-ukrajinských vztahů, kdy došlo k masovému vyvražďování polského obyvatelstva ze strany ukrajinských nacionalistů (především frakce Organizace ukrajinských nacionalistů a Ukrajinské povstalecké armády, OUN–UPA). 1. Historické pozadí - Volyň byla dlouhodobě mnohonárodnostní oblastí, kde žili Poláci, Ukrajinci, Židé a další etnika. V meziválečném Polsku (1918–1939) docházelo k národnostním třenicím, neboť ukrajinské menšině se nedostávalo plného uznání a autonomie, zatímco Poláci byli v tomto regionu v pozici většinového (vládnoucího) národa. - Po vypuknutí druhé světové války a rozdělení Polska mezi SSSR a nacistické Německo v září 1939 se Volyň ocitla pod sovětskou správou. V roce 1941 ji obsadila německá vojska, což znamenalo drastickou eskalaci násilí vůči civilnímu obyvatelstvu (zejména židovskému). - V důsledku těchto událostí sílily radikální nálady mezi ukrajinskými nacionalisty, kteří usilovali o vytvoření nezávislého ukrajinského státu. V roce 1943 začala OUN–UPA v širší míře provádět etnické čistky namířené proti polským sousedům. 2. Volyňský masakr - Krvavé vyvrcholení vzájemných složitých vztahů začalo na jaře 1943 a nejznámější je tzv. „Krvavá neděle“ (11. července 1943), kdy byly koordinované útoky namířeny proti desítkám polských vesnic a osad. Během několika měsíců zahynuly desetitisíce polských civilistů. - Násilnosti měly také odvetný rozměr, kdy polské skupiny (často napojené na Zemskou armádu – Armia Krajowa) prováděly útoky proti ukrajinským civilistům. 3. Zobrazení ve filmu - Autor se na pozadí milostného příběhu zaměřuje na postupné vyostřování vztahů mezi polskými a ukrajinskými obyvateli ve společné vesnici. Zpočátku panuje křehká rovnováha, již narušují politické změny, příchod okupačních vojsk i radikální propaganda. - Autenticita a brutalita: Snímek je známý svým syrovým zobrazením násilí a pro mnohé diváky byl šokující. Režisér Smarzowski se pokusil nabídnout realistický pohled na stupňující se konflikt. - Film zdůrazňuje, že ve vyhrocené atmosféře válečného chaosu a nacionalistické propagandy mohlo dojít k masovému vraždění původních sousedů a známých. Z historického hlediska tedy film zachycuje období, kdy se na etnicky smíšeném území v důsledku válečných poměrů, politických tlaků a nacionalistické ideologie rozhořel vzájemný teror. Film tímto způsobem přibližuje tragické události, jež dodnes ovlivňují polsko-ukrajinské vztahy a představují silné memento, že etnická a náboženská nenávist může vést k mimořádně krutým důsledkům pro civilní obyvatelstvo. Viz.: Píše se rok 1939. Zosia Głowacká je z malé vesnice v jihozápadní části Volyně, obývané Ukrajinci, Poláky a Židy. Láska ji poutá k ukrajinskému mladíkovi, ale otec ji provdá za bohatšího statkáře Macieje Skibu, staršího vdovce s dvěma dětmi. Život vesnice drsně a tragicky mění náznak okupace Sovětského svazu fašisty, později židovský pogrom, příchod Němců a nepovedené ukrajinské snahy o vytvoření nezávislého státu. Další bolestí poznamenává místo vlna vojsk vítězící Rudé armády, genocidu – v níž lidé tu doslova mizí, mají na svědomí bandy Banderovců. Uprostřed tohoto moře nenávisti mladá Zosia trpí, ztrácí manžela, dočasného milence a zoufale se snaží zachránit své děti… Rodinné drama, válečné drama, národnostní tragédie. Příběh tisíců vesničanů, z nichž přežije jen několik stovek, je vyprávěný právě „skrze osud jedné ženy“, v němž se zrcadlí veškerá složitost tehdejší doby. Přes komplikovanost reality a faktů ponechává režisér možnost orientace v historických událostech, daří se mu prolnout hlavní linii vyprávění se zlomky dalších lidských osudů, stejně jako nechá diváka cele projít skrze bezpráví, násilí, lidskou bolest (v poslední čtvrtině je toho navršeného zla i násilí hodně) až k symbolickému, smírnému konci. Skvělý scénář plně naplnila mimořádná realizace, podpořená folklórními prvky, úchvatnou výtvarnou stránkou, mistrnou zkratkou v zobrazení násilných či bojových akcí, desítkami válečných scén. Působivá kamera se nebojí silné exprese při zobrazování jednoduchých či několikanásobných plánů scény. Ocenění zaslouží režijní vedení hlavní ženské role i hereckých představitelů desítek drobných postav... Wojciech Smarzowski vypráví o vraždění polských civilistů ukrajinskými nacionalisty v letech 1943–1944, které je známo jako volyňský masakr. Etnické čistky a genocida byly namířeny nejen proti Polákům, ale i Ukrajincům, kteří nebyli příznivci UPA a pomáhali Polákům, v malé míře i proti ruskému obyvatelstvu, Židům, Arménům a obyvatelům jiných národností žijících v oblasti Volyně. „Neodpouštělo se“ ani smíšené manželství... Přesný počet obětí není znám. Historici odhadují, že bylo zavražděno asi 50 – 60 000 Poláků a 2 – 3 000 Ukrajinců. Tyto zločiny byly páchány a organizovány Ukrajinskou povstaleckou armádou (UPA) a Organizací ukrajinských nacionalistů (OUN). (Česká televize))