Na kolejích čeká milion

Článek popisuje jednu z největších korupčních afér první Československé republiky — tzv. uhelnou aféru, která se odehrávala zejména v letech 1923–1931. Hlavní postavou skandálu byl Jiří Stříbrný, tehdejší ministr železnic, jeden z mužů 28. října a prominentní člen národně socialistické strany. Text ukazuje propojení mezi státními zakázkami, obchodováním s uhlím a železniční dopravou, a systémovým zneužíváním státní moci k obohacení jednotlivců i financování politických stran. Hlavní historické události a motivy: 1. Uhelné zakázky a korupční provize V roce 1923 byla ministerstvem železnic sestavena tzv. „plachta“ — seznam firem nabízejících uhlí pro Československé státní dráhy. Jiří Stříbrný tuto plachtu předal svému bratru Františkovi a spolu s bankéřem Františkem Stejskalem začali od těžařů vybírat provize: 20 haléřů za metrák hnědého uhlí, 40 za černé. Celkově šlo o úplatky v hodnotě asi 19 milionů korun. 2. „Rakouské uhlí“ z Čech V době stávky v roce 1923 prodával Stejskal uhlí z českých dolů rakouským drahám a následně ho s falešným označením („anglické uhlí“) dovážel zpět do ČSR za přemrštěné ceny. Tento trik stál stát dalších 4,7 milionu korun. 3. Nákup železničních vagonů z Německa V roce 1920 ČSR koupila 2 000 vagonů za 198 milionů marek, z čehož 26 milionů tvořily provize. Vyšlo najevo, že velkou část z těchto provizí skončila opět u lidí kolem Stříbrného. Politický a právní dopad: Skandál se několikrát dostal na veřejnost, ale politické vedení (zejména „Pětka“ a Hrad) se jej snažilo tutlat. Vyšetřování ve sněmovně vedlo k rozsáhlé zprávě, ale právní důsledky byly zanedbatelné. I přes množství důkazů byl Jiří Stříbrný nakonec v roce 1932 soudem osvobozen. Pokusy prezidenta Masaryka o zákulisní ovlivnění soudního procesu (např. dělení stíhání na dvě větve) skončily neúspěchem. Závěr: Článek líčí, jak byl systém první republiky prorostlý klientelismem, korupcí a zákulisním obchodováním. Uhelná aféra ukazuje, že politika a byznys byly silně propojené, a že i při rozsáhlém vyšetřování se viníci často vyhnuli trestu. Přes masivní skandál nebyl Jiří Stříbrný nikdy odsouzen, a korupční část případu se k soudu vůbec nedostala.)