Bitva u Almansy 1707 | Bourboni vracejí úder

Filmový dokument se věnuje bitvě u Almansy, která se odehrála 25. dubna 1707 během Války o španělské dědictví. Podrobně popisuje přípravy, průběh i následky bitvy mezi spojenými armádami Británie, Portugalska, Nizozemska a katalánských sil na jedné straně a francouzsko-španělskou (bourbonskou) armádou na straně druhé. Podrobněji: Dokument sleduje, jak se zpočátku úspěšní spojenci postupně dostali do strategické nevýhody a nakonec utrpěli drtivou porážku. Významnou roli v bitvě hráli vůdci jako vévoda z Galway (na straně spojenců) a vévoda z Berwicku (na straně Bourbonů). Historické pozadí: Válka o španělské dědictví Válka o španělské dědictví (1701–1714) byla jedním z nejvýznamnějších konfliktů raného 18. století. Rozpoutala se kvůli nástupnictví na španělský trůn po smrti Karla II., posledního Habsburka na španělském trůnu. Dva hlavní uchazeči – Filip V. z rodu Bourbonů (vnuk Ludvíka XIV.) a Karel Habsburský (pozdější císař Karel VI.) – se stali hlavními aktéry tohoto mocenského střetu. Bitva u Almansy (25. dubna 1707) Kontext: Spojenecké síly (Angličané, Portugalci, Nizozemci a Katalánci) ovládly Madrid i část východního Španělska (Valencie a Katalánsko). Bourbonské síly pod vedením vévody z Berwicku se pokusily zvrátit vývoj ve svůj prospěch. Vévoda z Galway a markýz de Minas vedli spojeneckou armádu, zatímco Berwick vedl Francouze a španělské Bourbony. Rozložení sil: Spojenci: 16 000–18 000 mužů Bourboni: 22 000–25 000 mužů Terén: rovná plocha u města Almansa – ideální pro klasickou frontální bitvu té doby Průběh bitvy 1. Úvodní manévry a kavalerie Bourbonští jezdci zahájili útok a prorazili portugalskou jízdu. Portugalská pěchota se ubránila formací do čtverce, ale ztratila pohyblivost. 2. Hlavní střet ve středu pole Galway posílá britské a nizozemské jednotky dopředu. Berwick posílá „Wild Geese“ – irské žoldnéře bojující v Bourbonských službách. Na Berwickově pravém křídle zaútočila španělská jízda na Galwayovu pozici. 3. Rozpad spojenecké linie Pravé křídlo spojenců se zcela zhroutilo – portugalské jednotky se daly na útěk. Spojenecké centrum bylo následně obklíčeno a částečně zničeno. 4. Závěr Galway byl raněn a evakuován, armáda ztratila velení. Spojenci utrpěli drtivou porážku – 5 000 padlých nebo raněných, 7 000–10 000 zajatých. Na straně Bourbonů padlo asi 2 000–5 000 mužů. Důsledky porážky Konec spojenecké ofenzivy ve Španělsku: Spojenci ztratili Valencii a další východní oblasti. Portugalci se stáhli zpět do své země, aby ji mohli bránit. Ztráta Toulonu: Bitva nepřímo ovlivnila i neúspěšné obléhání Toulonu – klíčové francouzské středomořské základny. Strategický obrat války: Spojenci nemohli v příštích 3 letech podniknout výraznou ofenzivu. Bourboni upevnili svou pozici ve Španělsku, především díky schopnému velení Berwicka. Shrnutí a význam Bitva u Almansy byla rozhodujícím vítězstvím Bourbonů, které zvrátilo průběh války ve Španělsku. Ukázala důležitost dobře organizované armády a koherentního velení v konfliktech tehdejšího typu. Porážka u Almansy vedla k úpadku spojenecké moci na Pyrenejském poloostrově a posílila pozici Filipa V. jako legitimního španělského krále.)