„Otec moderní války“ – bitva u Breitenfeldu, 1631 – mistrovské dílo Gustava Adolfa

Film je velmi detailní rekonstrukcí bitvy u Breitenfeldu, jejíž výsledek zásadně změnil průběh třicetileté války. Autor se věnuje nejen samotnému průběhu boje, ale také předcházejícím událostem, strategickému postavení jednotlivých stran, vojenské doktríně a klíčovým osobnostem. Dokument zároveň zdůrazňuje revoluční přístup švédské armády pod Gustavem II. Adolfem – její moderní organizaci, mobilní dělostřelectvo, standardizované zbraně a taktické pružnosti. Právě díky těmto inovacím se Gustav stal považovaným za „otce moderního válečnictví“. Historické události, které text popisuje 1. Situace před bitvou Gustav II. Adolf vstupuje do války jako obránce protestantismu. V roce 1631 došlo k masakru v Magdeburgu, kdy Tillyho síly zmasakrovaly až 20 000 obyvatel – událost, která radikalizovala protestantské státy a přiměla Sasko spojit se se Švédy. Tilly se mezitím snaží donutit Sasy k podpoře císaře, mimo jiné obléháním Lipska. 2. Bitva u Breitenfeldu (17. září 1631) Spojená švédsko-saská armáda (35–40 tisíc mužů) se střetává s císařskými jednotkami (cca 30 tisíc). Pappenheim zahajuje několik jezdeckých útoků, které jsou však opakovaně odraženy. Saské jednotky se při hlavním útoku Tillyho rozprchnou, což zanechá Švédy v těžké situaci. Gustavův generál Gustav Horn rychle reorganizuje levé křídlo švédské armády a stabilizuje situaci. Protestantské dělostřelectvo, díky své mobilitě a rychlosti, decimuje Tillyho husté „tersio“ formace. 3. Zvrat a vítězství Švédů Gustav nařizuje protiútok a obchvat nepřítele. Švédové zabírají Tillyho velitelské stanoviště, ukořisťují císařské dělostřelectvo a začnou obklíčení. Bitva končí drtivou porážkou císařské armády, ztráty přes 13 000 mužů. Význam bitvy První rozhodující vítězství protestantů ve třicetileté válce po více než deseti letech katolické převahy. Švédsko se díky bitvě stává evropskou velmocí. Gustav II. Adolf se ukazuje jako vizionářský a moderní vojenský vůdce. Bitva ukazuje střet dvou vojenských doktrín – starého feudálního stylu (Tilly) a moderní, centralizované a profesionální armády (Gustav II. Adolf).)