Poručík, maršál, kat i oběť aneb turbulentní život maršála Tuchačevského

Článek mapuje životní dráhu Tuchačevského, od jeho aristokratického původu a vojenské služby za carského Ruska, přes rychlý vzestup v řadách Rudé armády během ruské občanské války, až po jeho účast na brutalitách proti vnitřním nepřátelům režimu a tragický pád během stalinských čistek. Jeho osud je zasazen do širšího kontextu proměn sovětského vojenského myšlení, industrializace a politických represí. Historické události, které text popisuje První světová válka (1914–1917) Tuchačevskij jako carský důstojník bojuje na frontě, je několikrát zraněn a zajat Němci. Úspěšně uprchl ze zajetí v roce 1917 a vrátil se do Ruska krátce před říjnovou revolucí. Ruská občanská válka (1918–1921) Vstoupil do bolševické strany a rychle postoupil ve velení Rudé armády. Vedl jednotky proti československým legionářům, bělogvardějcům i generálu Kolčakovi. V roce 1920 velel sovětskému tažení proti Polsku, které skončilo „zázrakem na Visle“ – porážkou Rudé armády u Varšavy. Potlačení povstání (1921) Vedení represí proti námořníkům během Kronštadtského povstání. Brutální zásah proti Tambovskému rolnickému povstání, včetně použití bojového plynu a hromadných poprav. Mezi dvěma válkami (1920–1937) Tuchačevskij se stává jedním z hlavních reformátorů sovětské armády. Prosazuje modernizaci, přezbrojení a myšlenku hloubkového boje – předchůdce blitzkriegu. Je jmenován maršálem Sovětského svazu. Stalinské čistky (1937) Na základě smyšleného obvinění ze spiknutí je zatčen, brutálně mučen, donucen k falešnému přiznání a popraven spolu s dalšími vysokými důstojníky. Jeho „přiznání“ bylo pokryté krví, což symbolizuje míru brutality při výslechu. Závěr Tuchačevskij byl vizionář a reformátor, který sehrál klíčovou roli při utváření sovětské armády, ale zároveň vykonavatel brutálních represí. Nakonec se stal obětí systému, jehož byl součástí – systematicky zlikvidován Stalinem kvůli své samostatnosti a vlivu. Text je výmluvným svědectvím o tragice sovětské éry, kde i nejvyšší loajalita k režimu nezaručovala přežití.)