Bitva u Kodaně

Dokument líčí druhé „velké vítězství“ admirála Horatia Nelsona – bitvu u Kodaně ze 2. dubna 1801. Popsán je politický kontext (Severní ozbrojená neutralita Ruska, Švédska, Dánska a Pruska proti britské blokádě Francie), přípravy britské expedice vedené viceadmirálem sirem Hyde Parkerem, jíž Nelson velel v útočné složce, a průběh samotného střetu, při němž Nelson záměrně ignoroval Parkerův signál k přerušení boje a pokračoval v ostřelování dánské linie kotvící před Kodaní. ​ Jaké historické události popisuje Formování koalice neutrálních států (konec 1800) – Rusko, Švédsko, Dánsko a Prusko se spojily, aby hájily svobodnou plavbu proti britskému zadržování neutrálních lodí. Britská odpověď – Admirality pod vedením St. Vincenta vyslala do Baltského moře 93 lodí; údernou eskadru (20 řadových lodí, fregaty a dělové čluny) vedl Nelson na lodi Elephant. Bitva u Kodaně (2. duben 1801) Dánové bránili přístup k městu dvěma seskupeními lodí, pobřežními bateriemi a pevností Trekroner. Při složitém manévrování v úzkém kanálu uvízly dvě britské řadové lodě; Nelson nahradil chybějící palbu fregatami. Po dvou hodinách nelítostné dělostřelby Parker vyvěsil signál č. 39 k ustoupení; Nelson jej „neviděl“ a vyvěsil vlastní rozkaz „bojovat zblízka“. Během 15 hodin krvavého boje padlo či bylo raněno ~953 Britů a ~1800 Dánů; 12 dánských lodí bylo zajato či zničeno. Příměří a důsledky – Nelson, obávající se zničení své flotily, poslal na palubě Elephantu nabídku příměří; korunní princ Frederik souhlasil a Dánsko brzy vystoupilo z koalice. Nedlouho poté zavraždění cara Pavla I. umožnilo rozpad celé aliance a Británie si udržela námořní převahu v Baltském moři. ​ Shrnutí významu Text ukazuje, jak Nelsonovo odvážné, ale riskantní velení – proslulá epizoda „přiložení dalekohledu k slepému oku“ – přineslo Britům strategické vítězství, přestože technicky šlo o kompromisní výsledek s vysokými ztrátami. Bitva upevnila britskou kontrolu nad severskými obchodními trasami v době napoleonských válek a posílila Nelsonovu pověst, která vyvrcholila o čtyři roky později v bitvě u Trafalgaru.)