Vražda cara Pavla I.

Článek se věnuje vraždě ruského cara Pavla I., která se odehrála v noci z 23. na 24. března 1801 v Michajlovském paláci v Petrohradě. Autor popisuje Pavlovu problematickou osobnost, jeho vojenské obsese, snahy omezit moc aristokracie i chaotickou zahraniční politiku, což mu postupně znepřátelilo dvorské elity i gardové důstojníky. Těžiště textu představuje spiknutí vedené hrabětem von Pahlenem a generálem Bennigsenem, do něhož byl alespoň pasivně zapojen i Pavlův syn, následník trůnu Alexandr. Jaké historické události popisuje Převrat Kateřiny II. proti Petru III. (1762) – připomíná se jako traumatický zážitek osmiletého Pavla a první precedent dvorského násilí v dynastii. Nástup Pavla I. na trůn (listopad 1796) – po smrti Kateřiny II. a okamžité revizi její politiky, včetně snahy zlepšit postavení nevolníků a omezit vliv šlechty. Protiděkabristické reformy a zákazy (konec 18. století) – zákaz cest do ciziny, cenzura dovozu knih, pruské unifikování armády, což vyvolalo odpor gardy. Spiknutí a vražda Pavla I. (23./24. března 1801) – detailní líčení večerního banketu, průniku důstojníků do ložnice, fyzického napadení a uškrcení cara, patrně s cílem přinutit ho k abdikaci (připravený dokument), který se však změnil v násilnou smrt. Nástup Alexandra I. (1801) – okamžitý transfer moci na syna, jenž se celý život potýkal s pocitem viny za otcovu smrt. Stručně řečeno, text analyzuje příčiny a průběh palácového převratu, který ukončil vládu Pavla I. a otevřel cestu k panování Alexandra I., čímž významně zasáhl do ruských i evropských dějin počátku 19. století.)