Toulky českou minulostí - 481. schůzka: Chodská cesta za spravedlností

Tato 481. schůzka: "Chodská cesta za spravedlností“ přibližuje osudy Chodů – hraničních strážců na šumavské hranici u Domažlic – a jejich dlouhý boj o zachování staletých privilegií. Hned v úvodu se dozvídáme, že Chodové od dob Jana Lucemburského (první privilegium 16. března 1325) vykonávali nebezpečné hlídky, nesměli se podřizovat šlechtě, ale jen králi, a těšili se svobodě lovu i volnému užívání lesa. Pořad podrobně popisuje, jak jednotliví panovníci – Jan Lucemburský, Jindřich Bavorský, Karel IV., Václav IV., Zikmund, Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad, Vladislav Jagellonský, Ferdinand I. a další – potvrzovali či mírně rozšiřovali chodská privilegia (žádná cla, vlastní soud „práva chodovského“, zákaz usazování šlechty v chodských vesnicích) a jak si Chodové vysloužili čtyřiadvacet pergamenů s privilegiemi. Mezi klíčové historické události patří: Bavorské nájezdy roku 1373, kdy vojsko vypálilo předměstí Domažlic a deset chodských obcí. Stavovské povstání 1547, v němž Chodové stáli proti císaři Ferdinandovi I., prohráli a museli odevzdat privilegia k revizi – nakonec jim byla potvrzena, přestože Švamberkové uplatnili svůj zástavní nárok. Vyplacení zástavy roku 1572, kdy Chodové složili 3 000 tolarů navíc, aby vykoupili vrchnostenské právo a opět přinesli svobodu výlučně pod císařem. Zrušení relativní svobody roku 1579 Rudolfem II., kdy správu Chodů převzalo město Domažlice. Účast Chodů ve stavovském odboji 1618–1620, po které Fridrich Falcký jako poslední potvrdil jejich svobody – jeho listina však zůstala poslední královskou konfirmací. V závěru pořad rozptyluje mýtus o cizácké rodině Lammingerů (Lamingarů), kteří prý přišli až po Bílé hoře, a ukazuje, že Lammingerové z Albenreuthu byli ve skutečnosti místní drobnou šlechtou již od 15. století, s doloženými svědectvími píšícími česky i chodským nářečím)