Osvoboditelský pochod do Polska

Článek se detailně věnuje událostem spojeným se sovětskou invazí do Polska v září 1939, známou jako tzv. osvoboditelský pochod Rudé armády. Autor se zaměřuje zejména na mocensko-politické okolnosti a ideologické zarámování sovětské agrese, která následovala krátce po německém útoku na Polsko. Text odhaluje, jak pakt Molotov–Ribbentrop (včetně jeho tajného dodatku) vytvořil podmínky pro rozdělení Polska mezi nacistické Německo a Sovětský svaz. Přestože oficiální sovětská propaganda hovořila o „pomoci“ ukrajinskému a běloruskému obyvatelstvu, článek na základě dokumentů a archivních materiálů ukazuje, že šlo o vědomou vojenskou agresi, krytou ideologickými a dezinformačními kampaněmi. Hlavní historické události a souvislosti Podepsání paktu Molotov–Ribbentrop (24. srpna 1939) Pakt o neútočení mezi SSSR a nacistickým Německem zahrnoval i tajný protokol o rozdělení sfér vlivu ve východní Evropě. SSSR si nárokoval mimo jiné západní Ukrajinu a Bělorusko. Začátek války a nacistická invaze do Polska (1. září 1939) Německo zahájilo útok na Polsko. SSSR zatím vyčkával a připravoval vlastní invazi. Sovětská invaze do Polska (17. září 1939) Rudá armáda překročila polské hranice s odůvodněním, že polský stát zanikl a je nutné „chránit“ menšinové národnosti. Koordinace s nacistickým Německem Byla navázána přímá vojenská spolupráce mezi wehrmachtem a Rudou armádou. V Brestu dokonce proběhla společná přehlídka vítězství. Ideologická propaganda Sovětské vedení prezentovalo agresi jako revoluční čin osvobození pracujících od „panského Polska“. Docházelo k manipulaci veřejnosti, dezinterpretaci válečných událostí a omlouvání represí. Následky invaze Polští vojáci byli internováni a rozděleni podle hodností a etnicity. Nejvyšší důstojníci a státní úředníci skončili v táborech, mimo jiné v Katyni, což později vyústilo v masakr polských elit. Reinterpretace pojmu agrese Molotov ve svých projevech tvrdil, že agresory nejsou Němci, ale Francouzi a Britové, kteří „chtějí prodlužovat válku“. SSSR se stylizoval do role mírotvorce. Závěr Článek odkrývá znepokojivý obraz koordinované sovětsko-německé spolupráce při likvidaci polského státu v roce 1939. Autor využívá množství archivních dokumentů a přímých citací dobových aktérů k demystifikaci mýtu o „osvobození“ Ukrajinců a Bělorusů. Poukazuje na skutečnou povahu akce: imperialistickou expanzi, která byla cynicky maskována jako mírový a osvoboditelský čin. Dílo slouží jako historicko-politický rozbor jedné z nejtemnějších epizod počátku druhé světové války.)