1939 Nomonchan - Žukovovo rozdrcení 6. armády Japonského císařství I.

Článek se zaměřuje na vojensko-politický konflikt na hranici mezi tehdejším Mandžuskem (japonský loutkový stát) a Mongolskou lidovou republikou (sovětský spojenec). Šlo o eskalaci dlouhodobého napětí v oblasti východní Asie, kde si Japonsko a Sovětský svaz konkurovaly v boji o vliv. Hranice mezi Mandžuskem a Mongolskem nebyly přesně stanovené, což vedlo k častým pohraničním potyčkám. Vojenská situace a vývoj konfliktu Předválečná příprava Japonská Kuantungská armáda byla silně vyzbrojená a orientovaná na agresivní taktiku rychlého vítězství. SSSR po zkušenostech z Chasanského incidentu z roku 1938 posílil obranu Mongolska – vytvořil 57. zvláštní střelecký sbor pod vedením I. S. Koněva a připravil letecké i tankové zálohy. Mongolsko se stalo fakticky sovětským protektorátem. První fáze bojů (květen–červen 1939) Konflikt začal 11. května 1939, když Japonci sestřelili sovětský letoun. Proběhly střety malých předvojů obou stran, které přerostly v rozsáhlejší bojové akce. Sovětské a mongolské jednotky zpočátku utrpěly ztráty, ale následně zatlačily Japonce zpět. Druhá fáze (červenec 1939) Japonské velení vytvořilo dvě útočná uskupení – Jasuoka šítai a Kobajaši šítai. Cílem bylo obklíčení a zničení sovětských sil, ale kvůli podcenění nepřítele a špatnému průzkumu se plán nezdařil. Naopak Sověti udeřili silou 11. tankové brigády a 7. motostřelecké brigády, což vedlo k těžké porážce Japonců u Bain Caganu. Japonci přišli o tisíce mužů, tanky a letectvo – bylo to první velké vítězství Žukova. Význam a důsledky Porážka u Chalchyn-golu ukázala slabiny japonské vojenské taktiky, zejména nasazení tanků bez podpory pěchoty. Sověti pod vedením Georgije Žukova prokázali sílu kombinovaných zbraní a moderního velení. Výsledek bitvy přispěl k rozhodnutí Japonska neútočit na SSSR během druhé světové války a místo toho se zaměřit na jih (útok na USA v roce 1941). Shrnutí Text je podrobným vojensko-historickým rozborem bitvy u Chalchyn-golu, která byla významnou předehrou k druhé světové válce v Asii. Popisuje nejen taktické manévry a nasazení sil, ale také širší geopolitické souvislosti, strategické cíle a důsledky pro další vývoj východoasijského prostoru.)