Dlouhé devatenácté - 13/ Cesta za snem – Vystěhovalectví v 19. století

Epizoda č. 13 podcastu Dlouhé devatenácté s názvem Cesta za snem: Vystěhovalectví v 19. století se věnuje masové emigraci obyvatel z území Rakouska-Uherska v 19. století, zejména z chudých regionů jako byla Halič. Shrnutí hlavních bodů: Odkud a proč se emigrovalo Lidé odcházeli především z ekonomicky zaostalých a přelidněných oblastí, jako byla Halič, část dnešní Ukrajiny a Polska. Důvody byly bída, nedostatek půdy, hlad, nemoc, nezaměstnanost, ale i politické a náboženské důvody – např. antisemitismus, který postihoval židovské obyvatelstvo. Lidé chtěli uniknout vojenské službě nebo útlaku ze strany státu. Život v Haliči Halič byla jeden z nejchudších regionů Rakouska-Uherska, zemědělsky vyčerpaná a ekonomicky zaostalá. Obyvatelstvo tvořili převážně Rusíni, Poláci a Židé, mnozí žili v extrémní chudobě. Průmyslová revoluce se této oblasti téměř nedotkla – nebyla zde pracovní místa mimo zemědělství. Překážky a průběh emigrace Rakousko-Uherské úřady se snažily emigraci omezovat, protože přicházely o pracovní sílu a rekruty do armády. Lidé potřebovali pas (výstupní povolení), jehož získání bylo často spojeno s korupcí nebo úplatky. Důležitým centrem odchodu byl Hamburk, odkud vyplouvaly lodě především do USA a Brazílie. Rizika a realita vystěhovalectví Mnoho emigrantů bylo oklamáno agenty přepravních společností či podvodníky – slibovali snadný život, ale realita byla jiná. Cesta byla náročná, trvala i několik týdnů v nevyhovujících podmínkách. Po příjezdu např. na Ellis Island v New Yorku byli lidé podrobeni zdravotním kontrolám, někteří byli i vráceni zpět. Emigranti často končili v nejnižších vrstvách společnosti, v těžkém průmyslu, slumech, nebo i v organizovaném zločinu. Ženy byly ohrožené nucenou prostitucí organizovanou gangy. Exotičtější destinace – Brazílie a Rusko Kromě USA směřovali někteří i do Brazilského císařství, které lákalo evropské osadníky kvůli potřebě pracovní síly po zrušení otroctví. V Ruské říši zase nabízeli půdu v oblasti Volyně nebo Sibiře, zejména po reformách cara Alexandra II.. Emigrace do těchto zemí byla často spojena s ještě větší nejistotou a utrpením než do USA. Obecné vyznění epizody Epizoda poukazuje na to, že "nový svět" nebyl pro většinu žádným rájem, ale často jen další kapitolou těžkého života – byť s nadějí na zlepšení. Vystěhovalectví bylo složité, riskantní a vyžadovalo obrovskou odvahu a odhodlání. Přesto šlo o masový jev a součást moderních dějin českých zemí, Haliče i celé východní Evropy.)