Toulky českou minulostí - 485. schůzka: Do roka a do dne

Tento díl z pořadu Toulky českou minulostí je historickým vyprávěním o osudu Jana Sladkého Koziny, sedláka z Chodska, který se stal symbolem odporu chodských sedláků proti utlačování ze strany vrchnosti v závěru 17. století. Autor líčí spory mezi chodskými sedláky a vrchností, konkrétně s hrabětem Wolfem Maxmiliánem Lammingerem z Albenreuthu (známým v lidové tradici jako Lomikar), který se snažil Chody zbavit jejich starých práv a výsad. Chodové (pod vedením Koziny a dalších) vzdorovali nucené robotě a domáhali se svých privilegií. Jaké historické události popisuje? Vyšetřování a výslechy chodských sedláků, kde Kozina i někteří jeho druhové hájili své postoje, jiní podlehli nátlaku. Věznění ve špatných podmínkách v Praze — hlad, nemoc, psychický nátlak. Dlouhé soudní řízení, ovlivněné Lammingerovým tlakem na tvrdý trest. Rozsudek císaře Leopolda I. z roku 1695, který rozhodl o popravě jednoho z vůdců — volba padla na Jana Sladkého Kozinu. Poprava Koziny v Plzni 28. listopadu 1695, při které měl údajně pronesl slavná prorocká slova: „Lomikare, do roka a do dne budeme spolu před súdnú stolicí boží.“ Smrt Lomikara — skutečně zemřel necelý rok po Kozinově popravě, což upevnilo legendu o „božím soudu“. Vznik legendy o Kozinovi jako nevinně popraveném hrdinovi a symbolem chodského odporu, tradovaná v pověstech, literatuře (Alois Jirásek, Božena Němcová) i lidové paměti.)