Bankovnictví v římském světě

Tento odborný článek se zabývá historií bankovnictví ve starověkém Římě. Popisuje vývoj a fungování bankovních praktik od dob římské republiky až po období císařství a vysvětluje různé typy finančních institucí a jejich role v hospodářském životě římské společnosti. Obsah textu: Počátky bankovnictví: První bankovní aktivity probíhaly v chrámech zasvěcených bohům, kde byly uchovávány peníze a poklady. Kněží zde vedli evidenci vkladů a půjček, chrámové pokladny sloužily i pro směnu měn a ověřování mincí. Argentarii: Soukromí směnárníci a bankéři, kteří působili na fóru a prováděli široké spektrum finančních operací — směňovali měny, poskytovali půjčky, drželi vklady, účastnili se aukcí, ověřovali mince a vedli účetní knihy, které byly uznávány jako právní důkazy. Mensarii: Veřejní bankéři jmenovaní státem v dobách hospodářské krize (například během válek), jejichž úkolem bylo zmírňovat zadlužení obyvatelstva, zejména plebejců, aby se předešlo sociálním nepokojům. Nummularii: Úředníci mincoven, kteří kontrolovali kvalitu nově ražených mincí, uváděli je do oběhu, měnili staré a cizí mince, také poskytovali finanční služby podobné těm, které nabízeli argentarii. Závěr: Článek ukazuje, jak rozvinuté a sofistikované bylo bankovnictví ve starověkém Římě a jak přispívalo k rozvoji obchodu a tvorbě bohatství. Navzdory dávné době byla využívána široká škála úvěrových a finančních nástrojů, které měly mnoho společného s moderním bankovním systémem)