Toulky českou minulostí - 452. schůzka: Jen když konec bude náš

452. schůzka z cyklu Toulky českou minulostí je o působení jezuitů v českých zemích v období po bitvě na Bílé hoře, tedy v době rekatolizace během a po třicetileté válce. Popisuje, jak jezuité, ačkoli často vnímaní negativně jako „ničitelé českých knih“, byli také vzdělanými a pracovitými lidmi, kteří výrazně přispěli ke kultuře a vzdělanosti. Text sleduje zejména jejich misijní činnost – vnitřní misie zaměřené na obrácení obyvatelstva na katolickou víru a upevnění víry stávajících katolíků, a vnější misie do zámoří nebo do nekatolických evropských zemí. Hlavní pozornost je věnována životu Albrechta Chanovského, českého jezuitského misionáře, který se vyznačoval skromností, asketickým životem a snahou přesvědčovat bez násilí. Byl znám svým odmítáním vojenské podpory a používání síly, i když měl slabost pro pálení nekatolických knih. Text dále připomíná i jiné misionáře, jako Matěje Burnatého, jehož působení v severovýchodních Čechách vedlo i k tragickému konfliktu – byl zabit rozhořčenými sedláky v Turnově. Závěrem se článek věnuje mýtu o jezuitském heslu „účel světí prostředky“ – vysvětluje, že toto nebylo oficiálním mottem jezuitů, ačkoli v rámci rekatolizačních kampaní skutečně docházelo k různým excesům, zvláště v době tzv. dragonád, kdy misionáře doprovázelo vojsko. Shrnuto: Text se zabývá rolí jezuitů v české rekatolizaci po Bílé hoře, jejich metodami, konkrétními osudy a konflikty, jež misijní činnost přinášela. Zároveň nabízí reflexi stereotypů a polemiku nad skutečnými motivacemi a činy jezuitů v této složité historické době.)