Toulky českou minulostí - 453. schůzka: Jdú valaši, jdú

Tento dokument s názvem „Jdú Valaši, jdú“ je díl rozhlasového pořadu Toulky českou minulostí a pojednává o první vlně valašských povstání na Moravě v době třicetileté války, konkrétně mezi lety 1620–1627. Popisuje dlouhodobý a houževnatý odpor valašského obyvatelstva (především pastevců a sedláků) proti habsburské vrchnosti po bitvě na Bílé hoře. Valaši se obávali represí za podporu stavovského povstání, a proto se uchýlili k ozbrojenému odporu – formou přepadů, plenění panství věrných císaři a guerillového boje v horách. Hlavní události: První výpady Valachů hned po Bílé hoře (např. do Lukova, Malenovic, Vizovic a Zlína v prosinci 1620 a lednu 1621). Guerillová válka ve vsetínských a olomouckých horách – povstalci byli těžko dostupní v lesnatém terénu. Trestné výpravy císařských vojsk, často kruté – vypalování vesnic, hromadné popravy (např. v Olomouci a ve Vsetíně roku 1623). Aktivita tzv. valašských svobodníků (loupežníků), kteří útočili na obchodní konvoje a statky. Napojení valašských povstalců na mezinárodní protihabsburské síly – například spolupráce s dánskou armádou a Bethlenovými vojsky kolem roku 1626. Opakované příměří a sliby poslušnosti, které byly záhy porušovány. Dokument plasticky ukazuje, jak se místní obyvatelé – pastýři Valaši – v horském prostředí Karpat snažili zachovat svou svobodu, víru a tradiční způsob života, navzdory tvrdým snahám habsburského státu o rekatolizaci a centralizaci moci. Současně je zde patrný i rozměr náboženský – odpor nekatolických (většinou evangelických) Valachů vůči katolické církevní vrchnosti a represím (například patentem kardinála Ditrichštejna z roku 1624).)