Opavská větev Přemyslovců až po posledního Přemyslovce Valentina

Článek se věnuje podrobnému historickému přehledu členů opavských a ratibořických Přemyslovců, významných větví českého panovnického rodu, v kontextu českých a středoevropských dějin 13. až 16. století. Popisuje jejich rodinné vztahy, politické ambice, majetkové spory, vojenské a diplomatické aktivity, rozvoj i úpadek. První osobností je Mikuláš I., nemanželský syn krále Přemysla Otakara II., který se stal zakládajícím opavským vévodou. Autor přibližuje jeho narození, legitimaci, politické působení, ztrátu a opětovné získání Opavska a jeho odchod do ústraní. Dále se zaměřuje na Mikuláše II., který obnovil rodové državy, a jeho potomky, jejichž dlouhodobé spory o dědictví a majetek vedly k postupnému oslabení opavské přemyslovské větve. Odhaluje také osudy dalších významných osobností rodu, jako byli Přemysl I. Opavský, Jan II. Opavský, Arnošt Opavský či Mikuláš V. Krnovský. Posledním významným představitelem se stal Valentýn Hrbatý, poslední ratibořský kníže, který se pokusil obnovit rodovou slávu, ale jeho smrtí došlo k definitivnímu vymření ratibořské linie Přemyslovců.)