Historiae ante portas - 16 – Římské svatby a manželství

16. díl – Římské svatby a manželství podcastového kanálu „Historie Anteportas“ se zaměřuje na institut manželství ve starověkém Římě. Nejde o popis jedné konkrétní historické události, ale o tematický a částečně chronologický výklad, jak Římané pojímali sňatek, svatební obřady a manželské právo. Autoři vysvětlují, že: - římské manželství nebylo romantickou záležitostí, ale právním a majetkovým svazkem mezi rodinami; - hlavní slovo měl otec rodiny (pater familias), a dívky i ženy měly minimální autonomii; - vstup do manželství byl zároveň přechodový rituál – zejména pro dívku; - věno hrálo klíčovou roli – včetně jeho vracení při rozvodu; - rozvod byl možný a relativně snadný – zejména pro muže; - byly stanoveny právní překážky sňatků mezi určitými skupinami (otroci, vojáci, herci, blízcí příbuzní, cizinci…); - svatební rituály byly bohaté a zahrnovaly starobylé náboženské a symbolické prvky, z nichž některé přežily dodnes (např. závoj, věnec, prsten, přenášení nevěsty přes práh). Přestože text nepopisuje klasické dějinné události typu bitev či revolucí, vztahuje se k historickým skutečnostem a změnám: Zákon Lex Canuleia (450 př. n. l.) – umožnil sňatky mezi patricii a plebeji. Augustovy reformy (Lex Julia, 18 př. n. l.) – upravily podmínky manželství a měly morálně-politické cíle. Julius Caesar a Pompeius – zmiňováni v kontextu politických sňatků. Jindřich VIII. a Anna Boleynová – uvedeni jako srovnání ze středověku a raného novověku k tématu církevního rozvodu. Shrnutí: Tento dokument je tematická popularizační rekonstrukce římských svatebních a manželských zvyklostí s odkazy na právní systém, společenskou hierarchii a kulturní normy starověkého Říma. Doplněn je množstvím konkrétních příkladů, termínů, rituálů a komentářů k jejich významu a přesahu do současnosti.)