Bitva u Las Navas de Tolosa (červenec 1212)

Článek popisuje jednu z nejdůležitějších bitev křesťanské reconquisty na Pyrenejském poloostrově. Křesťanská vojska složená z bojovníků Kastilie, Aragonska, Navarry, Léonu, Portugalska a dalších zemí se zde utkala s početně silnější armádou muslimských Almohadů, vedenou chalífou Muhammadem al-Násirem, známým u křesťanů jako Miramamolin. Hlavní body obsahu: Pozadí událostí: Křesťanské státy na jihu Španělska se po porážce u Alarcosu (1195) opět sjednotily k boji proti muslimům, přičemž důležitou roli sehrál papež Inocenc III., který podpořil nové křižácké tažení. Složení armády: V Toledu se v roce 1212 shromáždila mezinárodní křižácká armáda, včetně rytířů z Francie, Itálie a Německa. Významné bylo zapojení španělských vojenských řádů: Calatrava, Santiago, templáři, johanité. Průběh tažení: Vojsko postupovalo na jih a dobylo hrad Calatrava. Kvůli sporům a násilnostem část francouzských křižáků odešla. Zbytek armády pokračoval k pohoří Sierra Morena, kde narazil na hlavní síly Almohadů. Bitva u Las Navas de Tolosa (16. července 1212): Po menších šarvátkách došlo k rozhodujícímu střetu. Křesťané zaútočili na muslimské linie. Důležitou roli sehrála černošská garda chalífy, která bránila jeho stan, ale byla zničena navarrskými rytíři. Po jejich průlomu Miramamolin uprchl a muslimská armáda se zhroutila. Důsledky: Bitva znamenala zlom v reconquistě. Islámská moc na jihu Španělska byla vážně oslabena a během následujících desetiletí byla většina Andalusie dobyta křesťany. Posledním muslimským státem zůstal emirát Granada, který padl až v roce 1492. Shrnutí: Text popisuje rozhodující bitvu reconquisty, která ukončila dominanci Almohadů v jižním Španělsku. Představuje významnou společnou křesťanskou vojenskou akci, s náboženským i politickým rozměrem, a přispěla k přetvoření mapy Pyrenejského poloostrova. Zároveň připomíná význam spojenectví, rytířských řádů a strategického velení v dějinách středověké Evropy.)