Stalinovo vyhladovění Ukrajiny. Za holodomoru byl kanibalismus častý

Úvodní díl podcastové série Seznam Zpráv Nepřátelé lidstva se zabývá holodomorem, tedy uměle vyvolaným hladomorem na Ukrajině v letech 1932–1933. Jde o historickou událost, při níž v důsledku politiky sovětského režimu pod vedením Josifa Stalina zemřelo mezi 4 až 5 miliony lidí. Hlavní historické události a okolnosti: Kolektivizace a represivní politika Stalina: Sovětské vedení vnímalo ukrajinské rolníky a nacionalismus jako hrozbu. Byla zahájena násilná kolektivizace zemědělství, která vedla ke zničení tradičního venkova a k zabavení zemědělských přebytků. Uvalení nepřiměřených kvót a konfiskací: Ukrajinské vesnice měly povinnost odevzdávat státu obilí, i když neměly dostatečné zásoby. Nedostatek potravin vedl ke katastrofálnímu hladomoru, jehož důsledky byly záměrně zhoršovány. Izolace Ukrajiny a zákaz emigrace: V roce 1933 Stalin zakázal opouštět Ukrajinu. Vesnice byly trestány tzv. „černými deskami“ (úplná izolace). Hladovějící obyvatelé byli ponecháni napospas smrti. Fyzický a psychický teror: Došlo ke kanibalismu a extrémnímu strádání. Státní propaganda a represivní aparát znemožnily odpor i záchranu. Holodomor byl většinou světa dlouho ignorován nebo zpochybňován (např. některými novináři na Západě). Zatajování a popírání zločinu: Sovětský režim záměrně tajil rozsah hladomoru. Dlouhá desetiletí se o něm nesmělo mluvit ani v samotném SSSR. Rusko dodnes oficiálně holodomor neuznává jako genocidu. Pozdější uznání holodomoru jako genocidy: Například Česká republika a Evropský parlament jej uznávají jako genocidu. V roce 2010 kyjevský soud uznal Stalina, Kaganoviče a Molotova vinnými v nepřítomnosti. Souvislosti se současností: Pořad spojuje historické události s dnešní ruskou agresí na Ukrajině a varuje před opakováním podobných mechanismů. V textu zaznívá, že Vladimír Putin využívá hrozbu hladu jako nástroj mezinárodního nátlaku, podobně jako Stalin. Téma holodomoru je představeno jako zločin proti lidskosti a zároveň jako historický precedens, jehož dozvuky a ideologické pozůstatky lze pozorovat i dnes. Výrazná pozornost je věnována i těm, kdo se snažili pravdu o hladomoru zachovat – historikům, novinářům, svědkům.)