Království otroků: Vzpoura na Sicílii předčila i Spartakovo povstání

Článek popisuje dramatickou a rozsáhlou vzpouru otroků, která vypukla na Sicílii v roce 135 př. n. l. a trvala několik let. Tato událost, známá jako první sicilské povstání otroků, je podle autora často neprávem zastíněna slavnějším Spartakovým povstáním, přestože byla možná ještě ničivější a nebezpečnější pro Římskou republiku. O čem text je: Článek se věnuje podrobné rekonstrukci této otrocké revolty, kterou vedl Eunus, otrok údajně s „božskými schopnostmi“, pocházející ze syrského města Apameia. Spolu s dalším vůdcem Kleonem z Kilíkie se jim podařilo ovládnout značnou část ostrova Sicílie a na čas zde vytvořit nezávislé království otroků. Eunus se nechal korunovat králem pod jménem Antiochos. Jaké historické události popisuje: - Zacházení s otroky na Sicílii – brutální podmínky na latifundiích, nelidské zacházení, neschopnost římských správců situaci řešit. - Začátek povstání v Enně – vypuknutí vzpoury pod vedením Eunuse a masakr místních patricijů. - Spojení s Kleonem a dobytí ostrova – spojení dvou povstaleckých armád, obsazení mnoha měst, razba vlastních mincí a vytvoření „království otroků“. - Římské reakce a vojenské tažení – postupné snahy římských konzulů a správců (např. Lucius Calpurnius Piso Frugi, Publius Rupilius) o potlačení vzpoury. Klíčová obléhání měst Tauromenium a Enna. - Zánik vzpoury – po zradách a vyhladovění padla klíčová města do římských rukou, povstalci byli pobiti nebo ukřižováni, Eunus byl zajat a zemřel ve vězení. Historický rámec: Vzpoura probíhala v období Římské republiky a ilustruje hluboké sociální napětí způsobené masovým otroctvím a expanzí římského impéria. Ukazuje také, jak důležité byly Sicílie a její zemědělská produkce (zejména obilí) pro přežití Říma, a jak mohlo povstání regionálního charakteru přerůst v ohrožení celého systému. Význam: Text připomíná významné, ale často opomíjené otroctví v antickém Římě, jeho společenské a ekonomické dopady, a ukazuje, že i ti nejponíženější se dokázali postavit moci impéria. Povstání předjímá další podobné revolty, včetně Spartakova hnutí, a představuje varování před podceňováním sociální nerovnosti a represí.)