Toulky českou minulostí - 501. schůzka: Svaté země Koruny české

501. díl z cyklu Toulky českou minulostí se zabývá obdobím po bitvě na Bílé hoře (1620) a procesem rekatolizace v českých zemích, přičemž zpochybňuje stereotypní vnímání tohoto období jako „temna“. O čem je pořad: Zkoumá období po Bílé hoře z méně tradičního, vyváženějšího úhlu pohledu. Vyzývá k tomu, aby nebyla doba rekatolizace chápána výhradně jako období útlaku a temna, jak to podal např. Alois Jirásek ve svém románu Temno. Místo toho upozorňuje na kulturní a duchovní proměnu, k níž tehdy došlo, zejména v souvislosti s barokem a rolí katolické církve a jezuitů. Jaké historické události a jevy popisuje: Bílá hora a její důsledky – politická porážka českých stavů a konec náboženské plurality v českých zemích. Rekatolizace – proces návratu obyvatelstva ke katolické víře, který byl účinnější, než se často uvádí, a probíhal nejen represivně, ale i přitažlivou formou barokní zbožnosti. Role jezuitů – klíčová úloha Tovaryšstva Ježíšova v šíření katolicismu, vzdělávání i barokní kultury. Baroko jako kulturní fenomén – rozkvět umění, architektury, slavností a duchovního života navzdory politickému a společenskému útlaku. Koncept „Svatých Čech“ – vývoj zbožnosti a vznik intenzivního mariánského a svatojánského kultu, který české země duchovně opět přiblížil katolické Evropě. Svatí patroni českých zemí – podrobný výčet oblíbených světců (např. Václav, Ludmila, Vojtěch, Jan Nepomucký, Ignác z Loyoly, František Xaverský, Roch, Šebestián aj.) a význam jejich kultu v barokní době. Shrnutí: Podcast je historicko-publicistickou esejí, která se snaží korigovat černobílé národní stereotypy o období rekatolizace a „temna“. Ukazuje, že vedle náboženského útlaku probíhal také duchovní rozkvět, kulturní obroda a formování specifické podoby české barokní religiozity. Dokumentuje to na příkladech církevní praxe, jezuitské mise, kultu světců a lidové zbožnosti.)