Na východ - Velmistři, emoce i propaganda. Fenomén sovětského šachu

Epizoda podcastu „Na východ“ z Českého rozhlasu Plus, analyzuje fenomén šachu v Sovětském svazu a Rusku – zejména jeho společenský, kulturní a propagandistický význam. Shrnuje vývoj šachu od aristokratického koníčku v carském Rusku po masově podporovaný a státem řízený sportovní a ideologický nástroj v éře SSSR, a dále mapuje vývoj až do současnosti. Hlavní historické události a témata: Bolševická revoluce a raný SSSR: Šachy se z původně elitní zábavy (šlechta, měšťanstvo) staly lidovým sportem podporovaným bolševiky. Podporu rozšíření šachu výrazně ovlivnil komisař spravedlnosti Nikolaj Krylenko. Šachy byly vhodné pro režim, protože byly levné, apolitické a bezpečné (nevyvolávaly ideologická rizika jako třeba divadlo). Šachy jako nástroj propagandy a soft power: Od 30. let SSSR záměrně budoval silnou šachovou školu – šachy se hrály masově, podporovaly se turnaje, vznikala infrastruktura. Ve 40.–80. letech SSSR dominoval světové scéně: např. 18 zlatých medailí z 20 šachových olympiád (1950–1990). Partie Kasparov vs. Karpov byly sledovány jako střet ideologických archetypů – Karpov jako „sovětský vzor“, Kasparov jako nezávislý individualista. Vrchol studené války a zápas Fischer – Spasskij (1972): Šachový duel mezi USA a SSSR v Reykjavíku symbolizoval geopolitickou rivalitu mezi velmocemi. Bobby Fischer (USA) vs. Boris Spasskij (SSSR) byl vnímán jako kulturní a ideologický konflikt. Rozpad SSSR a postsovětská éra: Po roce 1991 došlo k útlumu státní podpory, ale postsovětské země (Rusko, Ukrajina, Arménie, Gruzie, Uzbekistán) zůstaly šachovou elitou. Ruský vliv zůstává i ve vedení světové šachové federace FIDE (např. Arkadij Dvorkovič). Fenomén pokračuje, ale není již tak hegemonní jako za SSSR. Změna paradigmatu: šachy jako sport místo umění: Sovětská šachová škola vnesla systematičnost, disciplínu, důraz na výsledky – podobně jako u hokeje, baletu, klavíru. Přesto zůstával v šachu prostor pro kreativitu a osobní svobodu – na rozdíl třeba od baletu. Současnost a kulturní dědictví: Přes ústup vlivu si Rusko a postsovětské země stále drží vysokou šachovou úroveň. V 90. letech například vzniklo „šachové město“ v Kalmicku pod patronací Kirssana Iljumžinova. Šachy se staly součástí kulturní identity – ať už v ruštině, školní výuce, nebo populární paměti. Závěr: Podcast je historicko-kulturní sondou do toho, jak se šachy v SSSR staly nástrojem masové mobilizace, prestiže a propagandy, a jak tento model přežil i po rozpadu Sovětského svazu. Popisuje konkrétní události, osobnosti (Kasparov, Karpov, Fischer, Krylenko) a kulturní fenomény, které z této šachové velmoci učinily světový unikát.)