Toulky českou minulostí - 502. schůzka: Svatý Jan a méně svatý Antonín

Díl „502. schůzka: Svatý Jan a méně svatý Antonín“ z rozhlasového pořadu Toulky českou minulostí se zabývá srovnáním a historickým výkladem dvou výrazných postav českého barokního katolicismu – sv. Jana Nepomuckého a jezuity Antonína Koniáše. Hlavní obsah a historické události: 1. Kult svatých v barokních Čechách: Uctívání svatých bylo po husitské éře a rekatolizaci znovu silně podporováno, zejména díky jezuitům. V 17. století byl církevní kalendář přeplněn svátky a vymizela husitská averze k obrazům a světcům. 2. Případ svatého Jana Nepomuckého: Jan z Pomuka (Nepomucký) byl v roce 1729 svatořečen, a to zejména jako mučedník zpovědního tajemství. Ve skutečnosti ale zemřel roku 1393 kvůli sporu arcibiskupa Jana z Jenštejna s králem Václavem IV., nikoli jako královnin zpovědník. Expertiza jeho ostatků v roce 1973 prokázala mučení a zpochybnila tradiční výklad relikvie „zázračného jazyka“ (šlo spíše o zbytky mozkové tkáně). Přesto jeho kult přetrval a byl symbolem katolické identity oproti husitství. 3. Život a kontroverze kolem Antonína Koniáše: Antonín Koniáš (1691–1760), jezuita, kazatel a misionář, byl dlouho vnímán jako záporná postava – „ničitel českých knih“. Podle staršího výkladu spálil přes 60 000 „kacířských“ knih. Text ale přináší i obhajoby jeho postavy – od jezuitů, profesora Vydry či písmáka Vaváka – a poukazuje na ideologické zneužívání dějin v novodobých učebnicích a literatuře (zejména Jiráskově „Temnu“). Koniáš byl vzdělán, ovládal latinu, filosofii, teologii a jako jezuita působil na misích v oblastech s přetrvávající nekatolickou vírou. Ve svých hlášeních nadřízeným líčil šíření „husitských večeří“ a navrhoval tresty pro jejich účastníky a podporovatele. Shrnutí: Rozhlasová esej je o dvou protikladných barokních postavách českých dějin. Ukazuje, jak se z Jana Nepomuckého stal národní světec navzdory historickým omylům a jak se z Antonína Koniáše stal v národní paměti démonizovaný fanatik – i když jeho reálný obraz je mnohem složitější. Dokument zároveň reflektuje proměny pohledu na historii podle dobových ideologií a volá po vyváženějším pohledu na minulost.)