Toulky českou minulostí - 521. schůzka: Syn krejčího a výčepníka

Tato epizoda pořadu Toulky českou minulostí nazvaná „Syn krejčího a výčepníka“, je věnována životu a rané kariéře barokního malíře Petra Jana Brandla (1668–1735). Text líčí jeho původ, dětství, umělecký vývoj i společenské a cechovní překážky, které musel překonat. Jedná se o biografický portrét Petra Brandla, který ukazuje jeho cestu od skromného původu k postavení významného malíře. Zároveň představuje širší společenské prostředí Prahy 17. století – řemeslnické a pivovarské živnosti, malířské cechovní pořádky, i problémy mladých umělců bez „papírů“. Hlavní historické události a skutečnosti, které text popisuje: Dětství a rodinné poměry: Narodil se v Praze roku 1668 v rodině krejčího Michala Brandla a Alžběty Hrbkové. Otec byl původem z německého prostředí, matka Češka z jihočeských Přestanic. Otec kromě krejčovství provozoval i výčep rakovnického piva – živnost velmi výnosná. První umělecké projevy a vliv prostředí: Brandl jako dítě rád kreslil, často po zdech a nábytku. Talent mohl čerpat po strýci Matysu Hrbkovi, známém pražském zlatníkovi. Vstup do malířského učení: V 15 letech se učil u dvorního malíře Jana Kristiána Schrödera, ovšem bez oficiálního cechovního statusu. Schröder byl spíše schopný „kopista“ než tvůrčí umělec. Petr Brandl u něj nikdy řádně nedokončil učení. Nelegální činnost a konflikt s cechem: Brandl namaloval obraz sv. Bartoloměje pro Kolín – přestože neměl mistrovské zkoušky ani vyučení. Za to byl cechem sv. Lukáše potrestán zákazem malování v Čechách. Založení „vzdorocechu“: Díky podpoře malíře Schöfera mohl malovat dál – vzdorocech uznal jeho učební dobu, takže mohl podepisovat obrazy a prodávat je měšťanům i klášterům. Umělecký vzestup a osobní život: Získával zakázky, žil bohémským životem, pil, zadlužoval se. Na doporučení Schrödera pracoval pro opatství ve Zbraslavi. Seznámil se s Helenou Františkou Klossovou, dcerou jiného malíře, a později se s ní oženil. Shrnutí: Pořad zachycuje formativní období jednoho z největších malířů českého baroka. Vypráví o jeho skromných začátcích, rebelii proti cechovnímu systému, uměleckém vývoji ovlivněném nizozemskými a italskými mistry, i osobním životě plném výstředností, které kontrastují s jeho duchovními a dramatickými obrazy. Dokument přibližuje nejen Brandla jako člověka a umělce, ale i širší kontext barokní společnosti, cechů a výtvarného umění.)