Českoslovenští osadníci chtěli v sovětské stepi vybudovat ráj. Za to, že uspěli, skončili v gulagu

Článek popisuje zapomenutý osud československých komunistických osadníků, kteří ve 20. letech 20. století odjeli budovat socialistický stát do sovětského Kyrgyzstánu – a za svůj idealismus zaplatili vysokou cenu. Autorka popisuje tragický příběh družstva Interhelpo, které tvořili čeští a slovenští komunisté a idealisté. Ti v roce 1925 odjeli do Pišpeku (dnes Biškek) v Kyrgyzstánu, aby pomohli industrializovat zaostalou oblast Sovětského svazu. Přijeli s vírou v komunismus a touhou pomoci „rudému ráji“ – ale jejich sen se nakonec změnil v noční můru stalinského teroru. Klíčové historické události a témata: 1. Vznik a odjezd Interhelpa (1925) Skupina asi 300 československých občanů, včetně dělníků, lékařů či učitelů, odjela zvláštním vlakem ze Žiliny do Sovětského svazu. Všichni byli původně členy komunistické strany – projekt měl být součástí pomoci mezinárodní dělnické solidarity. 2. Život a budování v Pišpeku Osadníci byli po příjezdu zklamáni: místo slibovaného ráje je čekala nehostinná step, špatné podmínky, nemoci a smrt. Přesto se vzchopili – vybudovali domy, školy, elektrárnu, zavedli elektřinu, přivezli traktory, a dokonce zprovoznili textilní továrnu a tavírnu. 3. Industrializace Kyrgyzstánu Interhelpo se stalo významnou silou průmyslového rozvoje Kyrgyzstánu – v roce 1934 se podílelo až 20 % na celé průmyslové produkci oblasti. Bylo oficiálně oceněno jako nejlepší družstvo v SSSR. 4. Stalinismus a čistky Ve 30. letech se situace změnila. Sovětský režim začal družstvo ovládat, jeho členy nahrazoval sovětskými funkcionáři. Mnozí Češi a Slováci byli v době Stalinových čistek popraveni nebo uvězněni v gulagu – často v budově, kterou sami postavili jako kulturní centrum. Někteří se stihli vrátit domů, většina však skončila tragicky. 5. Odkaz V Biškeku dodnes funguje továrna postavená Interhelpem s heslem „Pracujeme pro tebe, vlasti“. Ve městě stále žijí potomci původních osadníků, včetně rodiny Alexandra Dubčeka, který jako dítě v Pišpeku vyrůstal. Pomník Ata-Bejt připomíná oběti represí, včetně dvou československých osadníků – Josefa Skalického a Ondreje Pálinkáše.)