Izotopová a archeobotanická analýza odhaluje radikální změny v mobilitě, stravě a nerovnostech kolem roku 1500 př. n. l. v jádru Evropy

Tato vědecká studie pojednává o zásadních změnách v mobilitě, stravě a sociálních nerovnostech, k nimž došlo kolem roku 1500 př. n. l. v Karpatské kotlině, tedy v jádru střední Evropy, při přechodu ze střední do pozdní doby bronzové. Autoři na základě izotopové analýzy lidských a zvířecích pozůstatků, archeobotanických nálezů a mikroskopického zkoumání zubního kamene z několika klíčových lokalit (zejména pohřebiště Tiszafüred-Majoroshalom) ukazují, že: - migrace byla relativně nízká, ale měnil se směr přistěhovalectví – zatímco ve střední době bronzové přicházeli lidé spíše ze severovýchodu (Horní Tisa, Karpaty), v pozdní době bronzové převažoval příchod z oblastí na západ a jih (Střední Podunají, Jižní Karpaty, Zadunají); - mezi lety 1540–1480 př. n. l. se začalo systematicky pěstovat a konzumovat proso seté (Panicum miliaceum), což vedlo ke změnám v izotopovém složení kostí; - došlo k poklesu průměrného příjmu živočišných bílkovin a ke zvýšení konzumace obilovin, přičemž se zároveň snížily sociální rozdíly ve stravě; - ve střední době bronzové byla strava pestřejší a přístup k bílkovinám nerovnoměrně rozdělen (muži měli statisticky více živočišné bílkoviny než ženy), zatímco v pozdní době bronzové se rozdíly setřely; - opuštění opevněných „tells“ sídlišť a přechod k menším horizontálním osadám souvisel s kulturní proměnou a s nástupem mohylové kultury (Tumulus culture). Studie tedy popisuje kulturní a hospodářskou transformaci kolem 1500 př. n. l., kdy se spolu se změnou pohřebních zvyků a osídlení proměnily i ekonomické základy, skladba jídelníčku a intenzita i směry lidské mobility.)