Historie astronomie: Jak byl nalezen Uran, Neptun a Pluto?

Autor popisuje dějiny objevování vzdálených planet Sluneční soustavy a s tím spojené historické události v astronomii. Úvodně připomíná, že pět planet (Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn) bylo známo už ve starověku díky pozorování pouhým okem, a uvádí konkrétní historické záznamy jejich sledování a první použití dalekohledu Galileem. Hlavní část je věnována: - Objevu Uranu v roce 1781 Williamem Herschelem, který jej nejprve považoval za kometu. Popsány jsou i starší, mylné záznamy tohoto tělesa. - Objevu Neptunu v roce 1846 díky matematickým výpočtům Urbaina Le Verriera (paralelně Johna Adamse) na základě odchylek v dráze Uranu. Popsáno je i to, že Neptun už v letech 1612–1613 pozoroval Galileo, ale nerozpoznal jej jako planetu. - Hledání „planety X“, které vedlo v roce 1930 k objevu Pluta Clydem Tombaughem. Text zmiňuje předobjevové fotografie a omyly v odhadu velikosti a hmotnosti Pluta. - Přeřazení Pluta v roce 2006 na pražském kongresu Mezinárodní astronomické unie mezi trpasličí planety kvůli nesplnění podmínky „vyčištění okolí dráhy“. - Hypotézu planety Devět (Batygin, Brown) odvozenou z uspořádání transneptunických těles a následné studie, které její existenci zpochybnily. Celkově článek sleduje vývoj od antických znalostí planet přes revoluční objevy s pomocí dalekohledu a matematiky až po současné spory o počet „skutečných“ planet Sluneční soustavy a pátrání po dalších tělesech za oběžnou dráhou Neptunu.)