Historiae ante portas - 17 – Římské pohřby

Tato epizoda podcastu Historie Ante Portas se věnuje římským pohřebním zvykům. Obsah shrnuje: - Význam pochodní (funus) při pohřbech jako symbolu pro odvedení duše a ochranu před zlými duchy. - Přípravu těla: omytí, vystavení doma, poslední polibek, mince pro Chárona. - Rozdíly podle společenského postavení – od prostých masových hrobů (funus plebium) až po okázalé císařské pohřby. - Formy pohřbu: převažovala kremace (spálení na hranici a uložení popela v urně, kolumbáriu nebo hrobce), od 2.–3. století n. l. začalo převažovat pohřbívání do země (vliv křesťanství). - Průběh rituálu: procesí s pochodněmi, plačky (ženami najatými k hlasitému nářku), masky předků (imaginez), smuteční řeč (laudatio funebris), kremace či pohřeb, hostina a následné oslavy památky (např. během svátků parentálií). - Specifika dětských pohřbů – malé děti byly pohřbívány jednoduše a potichu. - Císařské pohřby – výjimečně uvnitř města, s vírou, že císař se stává bohem (např. Hadriánovo mauzoleum = dnešní Andělský hrad). - Archeologické nálezy: čerstvý objev nekropole u Tarquinií (2024) a starší nález hrobů v Británii (2002). - Srovnání s jinými kulturami (Egypt, Čína, Mexiko – Día de los Muertos). Celkově jde o popis římských pohřebních rituálů a jejich vývoje – od praktických, hygienických i náboženských důvodů, přes sociální rozdíly, až po symboliku smrti a vztah Římanů k posmrtnému životu.)