Příběh československého Solženicyna

Článek je historicko-literární esej Jiřího Malínského o slovenském spisovateli Ladislavu Mňačkovi (1919–1994). O čem článek je: Přibližuje život a dílo Mňačka, jenž byl označován jako „československý Solženicyn“, „zuřivý reportér“ nebo „rudý Hemingway“. Ukazuje jeho rozporuplný životní příběh: od levicově orientovaného mladíka, přes partyzána a válečného účastníka, novináře Rudého práva a Pravdy, až po kritického spisovatele a emigranta. Sleduje, jak se z nadšeného socialisty stal kritik komunistického režimu, což se odrazilo v jeho nejznámějších knihách – Smrť sa volá Engelchen (1959), Oneskorené reportáže (1963) a Ako chutí moc (1968). Připomíná jeho působení v exilu (Izrael, Rakousko), návrat po roce 1968 i opětovné vystěhování po okupaci. Zdůrazňuje jeho postoje v období Pražského jara 1968 a po roce 1990, kdy vystupoval jako obhájce česko-slovenské jednoty. Historické události, které text popisuje: - Hospodářská krize 30. let a její dopady na mladou generaci. - Druhá světová válka: Mňačko byl vězněn v koncentračním táboře, účastnil se partyzánského boje, zažil nacistické zničení osady Ploština (19. 4. 1945). - Poválečné období a 50. léta: nástup komunistického režimu, politické procesy, hornické stávky a budovatelské kampaně. - Soud s Adolfem Eichmannem (Jeruzalém, 1961), který Mňačko sledoval jako novinář. - Třetí arabsko-izraelská válka (1967) a jeho nesouhlas s oficiálním postojem Československa, kvůli čemuž odešel do exilu. - Pražské jaro 1968 a následná okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. - Rozpad Československa (1993), s nímž Mňačko nesouhlasil a vystupoval za zachování společného státu. Celý článek tak představuje Mňačka nejen jako spisovatele, ale i jako svědka a účastníka klíčových událostí 20. století, které odrážel ve své literární i publicistické práci.)