Univerzita Karlova on-line - Sochařství v Čechách: Ferdinand Maxmilián Brokoff

Tato obsáhlá a podrobná přednáška z pořadu Univerzita Karlova on-line se soustředí na život a dílo sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokofa (1688–1731), jednoho z nejvýznamnějších představitelů českého barokního sochařství. Přednášející popisuje jeho umělecký vývoj, rodinné zázemí, působení v Praze i mimo ni a jeho klíčová díla na Karlově mostě a v dalších sakrálních i světských stavbách. Jaké historické události popisuje Životní dráha Brokofovy rodiny Otec Jan Brokof (1652–1718) přišel do Čech ze Spiše (dnešní Slovensko) a od 80. let 17. století působil v Praze. Získal zakázky na Karlově mostě (Pieta, sv. Josef, sv. Norbert aj.). Roku 1688 se Janovi narodil syn Ferdinand Maxmilián Brokof – pozdější hlavní postava dokumentu. Umělecké vzdělání a inspirace Brokof pravděpodobně prošel školením ve Vídni u bratrů Strudelových a také podnikl cestu do Říma. V jeho dílech je patrný vliv Giana Lorenza Berniniho a Alessandra Algardiho. Umělecká soutěž a zakázky jezuitů Jezuité vypsali soutěž na sousoší sv. Františka Xaverského pro Karlův most; soutěžili Jan Brokof s dílnou proti Brandlovi a Braunu. Zakázku nakonec získali Brokofové. Barokní Praha kolem roku 1700 V té době působí významní architekti a malíři (Santini, Kanka, Petr Brandl aj.), kteří utvářeli podobu metropole jako jedné z kulturních center Evropy. Sochařská tvorba na Karlově mostě (1710–1714) Sousoší sv. Františka Borgiáše, sv. Ignáce, sv. Františka Xaverského. Sousoší sv. Vincence Ferrerského a sv. Prokopa, sousoší Trinitářů („Pražský Turek“) a socha sv. Víta. Výzdoba šlechtických paláců a náhrobků Morzinský palác (sochy „mouřenínů“ jako atlanti a emblémy). Náhrobek nejvyššího kancléře Václava Vratislava z Mitrovic v kostele sv. Jakuba – spolupráce s architektem Fischerem von Erlach. Mariánský morový sloup na Hradčanech (dvacátá léta 18. stol) Vztyčen na památku morové epidemie 1713–1714, doplněn sochami českých patronů a světců (sv. Václav, Vít, Vojtěch, Jan Nepomucký, Karel Boromejský, Alžběta Durynská aj.). Poslední zakázky a smrt Spolupráce ve Vratislavi (kaple kurfiřta, oltář a reliéfy). Nedokončené práce ve Vídni (oltář pro kostel sv. Karla Boromejského). Brokoff zemřel roku 1731 ve věku 42 let na silikózu (nemoc kameníků a sochařů). Shrnutí Výklad popisuje dějiny českého baroka na přelomu 17. a 18. století prostřednictvím života Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Ukazuje propojení jeho dílny s velkými zakázkami jezuitů a šlechty, sochařskou výzdobu Karlova mostu a Prahy, vliv italského a vídeňského umění i roli barokních umělců v době náboženských a kulturních proměn. Historickým pozadím jsou rekatolizace, mocenské postavení Habsburků, morové epidemie a rozkvět Prahy jako významného uměleckého centra.)