Historiae ante portas - 14 – Římané plagiátoři

Epizody podcastu Historie Anteportas se věnuje tématu plagiátorství u starověkých Římanů. Hlavní obsah: Autoři ukazují, že Římané nebyli příliš originální, ale systematicky přebírali kulturní, náboženské, umělecké i technické prvky od jiných národů, které dobyli nebo s nimiž přišli do kontaktu. Nejvíce čerpali od Řeků – přejali jejich filozofii, literaturu, divadlo i sochařství, ale často je přetvořili v populárnější či praktičtější podobu. Velký vliv na počátky Říma měli také Etruskové – od nich Římané převzali náboženství, písmo (které vedlo k latince), architekturu, keramiku i různé věštecké praktiky. Do římského náboženství pronikly také perské vlivy (kult boha Mitry) a egyptské prvky (uctívání Isis, obelisky, pyramidální hrobka). Od Keltů Římané převzali typ meče (spatha) a od Germánů například kalhoty do chladnějšího podnebí. Pojem „barbar“ sami nepůvodně vytvořili – převzali ho od Řeků. Autoři zdůrazňují, že Římané dokázali tyto cizí vlivy spojit, zjednodušit a komercializovat (například z pohřebních rituálů vznikly gladiátorské hry). Na závěr shrnují, že díky této schopnosti „plagiátorství“ Římané uchovali a rozšířili nejcennější dědictví antického světa, které se přeneslo i do středověku a moderní doby. Shrnutí: Pořad je o tom, jak Římané přejímali kulturní a náboženské prvky od Řeků, Etrusků, Egypťanů, Peršanů, Keltů a Germánů, jak je přizpůsobovali svým potřebám a jak se díky tomu stali „největšími plagiátory starověku“. Popisuje historické procesy kulturní asimilace a transformace v období od raných římských počátků (vliv Etrusků) přes dobu republiky a císařství až po pozdní antiku.)