Historiae ante portas - 01 – Gladiátorské Filmy

První epizoda podcastu „Historie ante portas“ se věnuje historické přesnosti zobrazení gladiátorů ve filmech. Moderátoři Jakub a Jarda v úvodu představují téma – „gladiátorské filmy“ – a analyzují především tři díla: - Gladiátor (2000, Ridley Scott) - Pompeje (2014, Paul W. S. Anderson) - seriál Spartacus (2010–2013) Rozhovor se soustředí na to, nakolik tyto filmy odpovídají historickým faktům o římských gladiátorech, arénách a dobových zvycích. Hlavní historické události a témata popsané v textu - Erupce Vesuvu (79 n. l.) a zničení Pompejí – autoři upozorňují, že město nebylo zalité lávou, ale zasypané popelem a kameny; lidé se udusili toxickými plyny. - Gladiátorské hry v období Římské říše – výklad o jejich organizaci, typech gladiátorů (Retiarius, Thraex), pravidlech, zbraních a ekonomickém významu. - Otroctví a původ gladiátorů – většina jmen a identit byla umělá, podobně jako dnešní zápasníci; jména často odkazovala k mytologii nebo vlastnostem bojovníka. - Vzpoura gladiátorů vedená Spartakem (73–71 př. n. l.) – popsán historický kontext, útěk z výcvikového tábora, přepady římských jednotek pod Vesuvem a taktika povstalců. - Císař Commodus a konec filmu Gladiátor – uvedeno na pravou míru, že Commodus sice skutečně bojoval v aréně, ale zemřel při atentátu, nikoli v souboji s gladiátorem. - Císař Marcus Aurelius a tažení proti Germánům (2. stol. n. l.) – skutečné události, které inspirovaly úvodní část filmu Gladiátor; zmínka o římských táborech u Vindobony (Vídeň) a Olomouce. - Kult osobnosti římských císařů a principát/dominát – zmínka o typické „nepřirozené smrti“ císařů rukou spiklenců. - Chyby ve filmech – omyly jako použití pozdějších latinských nápisů („Když padne Řím, padne svět“ od Bedy Ctihodného ze 7.–8. století) nebo absence chocholů na přilbách gladiátorů. - Lararium – domácí oltář římské rodiny – oceněn detail z úvodu filmu Gladiátor, kde se Maximus a Aurelius modlí u domácí svatyně. Celkové vyznění Epizoda spojuje populárně-naučný přístup s filmovou kritikou. Vysvětluje, jak moderní filmy čerpají z historických událostí, ale často je přetvářejí kvůli dramatičnosti. Zároveň připomíná, že gladiátorské hry nebyly jen brutálním zabíjením, nýbrž i sofistikovaným a ekonomicky řízeným divadlem starověkého Říma.)