Válka, o které vám pravděpodobně neřekli učitelé americké historie. Filipínsko-americká válka

Autor vysvětluje, že filipínsko-americká válka bývá v amerických dějepisech často opomíjena, protože ukazuje USA v negativním světle — jako imperiální mocnost, která místo osvobození Filipín převzala jejich kolonizaci. Video popisuje, jak se z původního spojenectví s filipínskými revolucionáři proti Španělsku stala brutální válka o nezávislost Filipín. Hlavní děj a události Pozadí (1898) USA vstoupily do španělsko-americké války. Commodore George Dewey porazil španělské loďstvo v bitvě v Manilské zátoce. Filipínští revolucionáři pod vedením Emilia Aguinalda už téměř porazili Španěly a vyhlásili nezávislost Filipín. „Falešná bitva o Manilu“ (13. srpna 1898) Američané a Španělé se tajně dohodli na inscenované bitvě, aby Manila padla do amerických, nikoli filipínských rukou. USA zabránily Aguinaldovým jednotkám vstoupit do města. Mírová smlouva s Madridem (prosinec 1898) Smlouva z Paříže ukončila válku se Španělskem. USA „koupily“ Filipíny od Španělska za 20 milionů dolarů, bez účasti Filipínců na jednáních. Vznik války (únor 1899) Po střetu amerických a filipínských hlídek v Manile vyhlásil Aguinaldo válku Spojeným státům. Válka se změnila ve vzbouření proti nové koloniální moci. Průběh války První bitvy (např. bitva o Manilu 1899) vyhrály USA díky lepší výzbroji. Filipínci přešli na partyzánskou válku, kterou vedl mimo jiné generál Antonio Luna. Američané reagovali brutálními represáliemi, vypalováním vesnic, koncentračními tábory, mučením („water cure“) a popravami civilistů. Docházelo i k násilí na amerických zajatcích ze strany Filipínců. Závěr války (1901–1902) Po vraždě Luny a porážkách armády byl Aguinaldo zajat (březen 1901) a přísahal věrnost USA. Odpor pokračoval do dubna 1902 pod Miguelem Malvarem, který se také vzdal. Kongres USA přijal Filipínský organický zákon (2. července 1902), který zavedl omezenou filipínskou samosprávu. Pokračování bojů na jihu V letech 1902–1913 probíhaly střety s muslimskými Mory (tzv. morské povstání), které skončilo bitvou u Bud Bagsaku (1913). Důsledky a význam Odhadem zahynulo až milion Filipínců. Válka vyvolala v USA kritiku imperialismu – např. Mark Twain byl výrazným odpůrcem. I zastánci expanze, jako Theodore Roosevelt, později zpochybňovali její smysl. Konflikt se stal varováním před koloniálními válkami a porušováním národního sebeurčení. Filipíny zůstaly americkým protektorátem do roku 1946, kdy získaly plnou nezávislost. Shrnutí Dokument tedy vypráví o filipínsko-americké válce (1899–1913) jako o krvavém střetu, který následoval po vyhlášení filipínské nezávislosti, a o tom, jak americký imperialismus proměnil spojence ve vzbouřence. Popisuje brutalitu obou stran, odpor proti okupaci a následný přechod Filipín pod americkou správu — klíčový moment přerodu USA v globální impérium.)