Další debakl Jihozápadního frontu - druhá bitva o Charkov

Článek popisuje druhou bitvu o Charkov v květnu 1942 jako jeden z největších debaklů sovětského jihozápadního frontu na východní frontě druhé světové války. Vysvětluje politické a vojenské pozadí: Stalin a sovětské velení se po odražení Němců od Moskvy mylně domnívali, že Wehrmacht je vyčerpán, a rozhodli se přejít do ofenzivy na Ukrajině s cílem znovu dobýt Charkov a ohrozit německé postavení v Donbasu. Autora zajímá především střet mezi optimistickými představami sovětského vedení a reálnou situací na bojišti. Text sleduje plánování a průběh operace. Maršál Timošenko, politický komisař Chruščov a štáb vedený Bagramjanem připravili úder ze severu a jihu na charkovské předmostí, aniž by dostatečně brali v úvahu německé zpravodajské informace a schopnost Wehrmachtu k rychlému protiútoku. Německé velení (Hitler, von Bock, Kleist) mezitím chystalo vlastní operaci Fridericus, zaměřenou na likvidaci sovětského výběžku u Izjumu. Sovětská ofenziva zpočátku postupovala, ale špatná koordinace, podcenění německého letectva a tankových svazů a neochota Moskvy zastavit útok vedly k tomu, že sovětské jednotky byly v důsledku německého dvojitého obchvatu sevřeny do kotle. Autor popisuje postupné uzavírání obklíčení, rozpad sovětských svazů a masové zajetí desítek tisíc vojáků. Druhá bitva o Charkov je prezentována jako těžká strategická porážka SSSR, která oslabila sovětské síly na jihu a uvolnila Němcům ruce pro další operace směrem na Stalingrad a Kavkaz. Zároveň článek analyzuje chyby sovětského velení – přehnaný optimismus, politický tlak Stalina, ignorování varování zpravodajců a neschopnost pružně reagovat – a ukazuje, jak se tyto faktory promítly do tragického výsledku celé operace.)