Jak se pilo za socialismu? Víno Ostravský kahan mělo pomoci v boji s alkoholismem

Autor se zabývá rolí alkoholu v Československu v období socialismu (zejména od 50. do 80. let 20. století). Popisuje, jak se alkohol stal běžnou součástí každodenního života – pil se v práci, na schůzích, oslavách i ve volném čase – a jak pro mnoho lidí fungoval jako únik ze šedé reality, frustrace a bezvýchodnosti normalizační společnosti. Spotřeba alkoholu výrazně rostla, zejména po roce 1968, a počet alkoholiků se během několika desetiletí několikanásobně zvýšil. Dokument dále popisuje, jak komunistický režim alkoholismus oficiálně vnímal jako závažný společenský problém, ale zároveň s ním zacházel rozporuplně. Na jedné straně se snažil spotřebu omezovat (např. zdražováním lihovin nebo podporou pití vína místo tvrdého alkoholu, typicky projekt „Ostravský kahan“), na straně druhé byl alkohol fakticky tolerovaným ventilkem společenského napětí. Významná část textu se věnuje léčbě alkoholismu, která byla často tvrdá, nejednotná a mnohdy nehumánní. Popisuje vznik specializovaných protialkoholních pracovišť po roce 1948, klíčovou roli docenta Jaroslava Skály a prostředí léčeben (např. u Apolináře či v Dobřanech). Léčba zahrnovala jak psychoterapii, tak i drastické averzivní metody založené na vyvolávání dávivého reflexu, které se později ukázaly jako neúčinné a eticky problematické. Text rovněž ukazuje, že protialkoholní léčba byla často svěřována lékařům s politickými „škraloupy“ a že i tato oblast byla sledována Státní bezpečností. Přes politický tlak zde však vznikaly ostrovy relativní svobody a lidského přístupu, které některým pacientům skutečně pomohly změnit život. Celkově dokument podává obraz alkoholu jako masového fenoménu socialismu, který byl zároveň zábavou, sociální normou i destruktivním únikem, a ukazuje rozpor mezi oficiální politikou režimu a každodennou realitou obyvatel.)