Ona řekla: „Ne“ - 1979. „Tereškovová je hlavní feministka“

Dokument se věnuje dějinám feministického a ženského antimilitaristického hnutí v Sovětském svazu, především v Leningradě na konci 70. a počátku 80. let 20. století, a ukazuje, že ženský odpor proti válce a státnímu násilí má v Rusku mnohem delší a hlubší tradici, než se často předpokládá. Podcast sleduje osudy konkrétních disidentek – Julije Vozněsenské, Taťjany Goričevové, Natálie Malachovské a Taťjany Mamónovové, které stály u zrodu nezávislého ženského samizdatového hnutí v pozdním období Sovětském svazu. Dokument popisuje jejich snahu otevřeně mluvit o tématech, jež byla v SSSR tabuizována: postavení žen, porodnictví, potraty, sexualita, násilí na ženách, nerovné mzdy, nedostatek jeslí a školek, ale i o pokrytectví oficiální sovětské „rovnoprávnosti“. Zásadním historickým momentem, od něhož se vyprávění odvíjí, je sovětská invaze do Afghánistánu v roce 1979, oficiálně označovaná jako „bratrská pomoc“. Dokument ukazuje, jak se ženské disidentky stavěly proti válce, upozorňovaly na smrt mladých mužů a vyzývaly matky, aby se postavily proti povinné vojenské službě svých synů. Centrální roli hraje vznik samizdatového almanachu „Žena a Rusko“ (Женщина и Россия) v roce 1979, který byl přelomový tím, že poprvé systematicky formuloval feministickou kritiku sovětské společnosti. Dokument popisuje: - reakce disidentského prostředí, které často ženský problém zlehčovalo, - konflikt mezi sekulárním (marxisticky orientovaným) feminismem Taťjany Mamónovové a křesťansky orientovaným feminismem Goričevové a Vozněsenské, - následný rozkol hnutí a vznik dvou proudů a časopisů: „Žena a Rusko“ a „Maria“. Součástí podcastu je také analýza role Valentiny Těreškovové jako oficiální „tváře míru“ sovětské propagandy v období mezinárodního uvolnění (détente) a kontrast mezi státní rétorikou a skutečnými životními podmínkami sovětských žen. Závěrečná část dokumentu se věnuje represím ze strany KGB, výslechům, domovním prohlídkám, hrozbám odebrání dětí a nucenému exilu aktivistek. Dokument uzavírá konstatování, že právě tyto ženy položily základy nezávislého ženského a antivojenského hnutí v SSSR, na které navazují i současné ruské feministické iniciativy po roce 2022.)