Prusko čelí ruskému medvědovi ⚔️ Bitva u Gross-Jägersdorfu, 1757 (6. část)

Dokument popisuje východní tažení sedmileté války v roce 1757 a soustředí se především na bitvu u Groß-Jägersdorfu, první velké střetnutí mezi pruskou a ruskou armádou. Autor nejprve zasazuje události do širšího kontextu: Prusko je po porážce u Kolína ve velmi obtížné strategické situaci, čelí hrozbám Francouzů a říšské armády na západě i Rakušanů na jihu. Východní fronta v Východním Prusku byla dosud klidná, ale po zprávách o Kolínu se do války aktivně zapojuje Rusko, které vysílá dvě armády do pruského území a obsazuje Memel. Hlavní část dokumentu detailně líčí bitvu u Groß-Jägersdorfu (30. srpna 1757). Pruský sbor polního maršála Hanse von Lehwaldta, čítající zhruba 25–27 tisíc mužů, se pokusí překvapivým ranním útokem porazit více než dvojnásobně silnou ruskou armádu pod velením Stepana Fjodoroviče Apraksina. Prusům se díky mlze a manévrování zpočátku daří Rusy zaskočit a způsobit jim značný chaos, ale ruské rezervy a početní převaha postupně zvrátí průběh boje. Zvláštní pozornost je věnována roli ruské jízdy, kozáků, improvizovanému velení i tvrdosti ruského pěšího boje. Bitva končí taktičtějším vítězstvím Rusů, přestože utrpí vysoké ztráty a jejich armáda prokáže nedisciplinovanost. Prusové jsou nakonec nuceni ustoupit s těžkými ztrátami na lidech i dělostřelectvu. Závěrečná část dokumentu hodnotí význam a paradoxní následky bitvy. Přestože Rusové zvítězili a měli otevřenou cestu k obsazení Královce, Apraksin se z nejasných důvodů stáhne z Východního Pruska. Tento krok vyvolá politické důsledky v Rusku – Apraksin je zbaven velení, kancléř Bestužev-Rjumin upadá v nemilost a velení přebírá William Fermor. Dokument tak ukazuje nejen vojenský průběh bitvy, ale i nečekané strategické a politické důsledky, které ovlivnily další vývoj sedmileté války.)